Kniha nese podtitul Životní příběh a další osudy Dr. Františka Chvalkovského, věrného služebníka státu, v který nevěřil, naprosto správně, protože málo co jiného vystihuje lépe jeho kariéru a zejména tragický osud. Co by bylo s tímto prvotřídním reprezentantem Republiky československé, jenž působil po dvacet let postupně v Tokiu, Washingtonu, Berlíně a Římě, nebýt jeho předčasné smrti? Po květnu 1945 by se jistě hodil samozvaným národním mstitelům jako hlava české válečné kolaborace. Anebo jako ideální osobní alibi milionům ostatních, kteří za protektorátu trpně mlčeli, anebo zaplňovali zdejší náměstí, včetně toho Václavského od Muzea až po Můstek, kdykoli bývalo třeba. Vinit z mnichovské katastrofy Edvarda Beneše nepřicházelo v úvahu, Emil Hácha ani Emanuel Moravec už také nežili, proto nezbývalo než obvinit plejádu ostatních, ovšem z hlediska aktuální potřeby mnohem méně zajímavých českých kolaborantů. František Chvalkovský je však absolutní většině současné populace neznámý. Pro zbytek pak bývá jednak sporný, jednak jej nedokáže správně zařadit. Tato kniha je mu však věnována právě proto, že byl brzy po válce vymazán záměrně a účelově, ne-li z pohnutek ještě jiných, ale vždy zřetelně přízemních. Jenomže právě to se jeví z hlediska národa, jenž nadbytkem osobností čímsi skutečně pozoruhodných v rozsahu celé své historie věru neoplývá, jako přepych přímo neúnosný.
Enzo Marino má jakožto syn nejmocnějšího šéfa americko-italské mafie život od narození pečlivě naplánovaný. Když jeho bratr tragicky zemře, je proti své vůli nucen převzít jeho roli, ale už jako malý se naučil, že to, co si přeje, musí ustoupit zájmům rodiny. Když se i on jednoho dne octne na prahu smrti a z jejích spár ho vyrve dcera Krále moří, nejmocnějšího muže Jižní Karolíny, jeho otec se chopí příležitosti. Jak lépe se krásné zpěvačce odvděčit a spojit dvě mocné zločinecké rodiny než skrze svatbu? Enzo se jako vždy otcově přání podřídí, protože povinnosti vůči rodině jsou přece důležitější než skutečné pouto a otcovo slovo je zákon. Tomu alespoň věří do chvíle, než se seznámí se sestřenicí své nastávající.brbrVenesa Andersenová je pravá ruka svého strýce, který se jí ujal, když přišla o rodiče. Ačkoli bez váhání plní každý úkol v naději, že si tím vydobude jeho lásku a uznání, stále ji tíží starý známý pocit z dětství, že není dost dobrá. Jejím nejvroucnějším přáním je, aby si jí někdo konečně všímal a viděl ji takovou, jaká je. A to se jí také záhy splní. Háček ale spočívá v tom, že dotyčný už je zasnoubený – a jeho ženou se má stát její zhýčkaná, nenáviděná sestřenice.