„Když mi někdo řekl, že na něco nemám, o to víc jsem to chtěla dokázat.“Princezna bojovnice přináší otevřený a autentický rozhovor s několikanásobnou mistryní světa, výraznou tváří českého sportu a soutěžící oblíbeného pořadu StarDance. V sérii tematicky vedených dialogů se čtenářům otevírá její osobní příběh – od dětských snů přes školní roky poznamenané šikanou a vážnou nemocí až po sportovní disciplínu, která ji ve všech ohledech formovala.Rozhovor zachycuje klíčové momenty života Martiny s citlivostí, upřímností i nadhledem. Nechybí vzpomínky na rodinu, první tréninky, přísného, ale milujícího otce, ani postřehy o dospívání, vztahu k autoritám nebo o tom, jaké to je, být ženou ve světě bojových sportů.Styl rozhovoru zůstává přirozený, srozumitelný a civilní – jako by si čtenář povídal s někým blízkým. Kniha je určena všem čtenářům a čtenářkám, kterým může nabídnout nejen inspiraci, ale i jistotu, že i křehký začátek může vést k silnému příběhu.O autorkách:*Martina Ptáčková (1997) je sportovkyně, diplomatka a trenérka, osminásobná mistryně světa v bojových sportech. Jako první Češka získala titul mistryně světa v hand to hand – disciplíně speciálních a ozbrojených jednotek – a jako první Evropanka byla oceněna černým páskem v tomto sportu. Za své výjimečné úspěchy byla opakovaně oceněna, objevila se v žebříčcích prestižních médií mezi mimořádnými ženami roku nebo 24 nejvýraznějšími osobnostmi. Podporu získala například od britské královské rodiny či boxerské legendy Vitalije Klička. V roce 2024 zazářila také na tanečním parketu v 13. řadě soutěže StarDance.*Fatima Rahimi (1992) je česká novinářka a moderátorka afghánského původu. Od roku 2015 působí jako redaktorka Deníku Referendum a zajímá se také o sport, především o fotbal. Na stanici Radio Wave moderuje pořad Hergot.
CHTĚLA JSEM SI ZÍSKAT PRINCOVO SRDCE… A SKONČILA JSEM S KRÁLEM. V touze usednout na světlozemský trůn jsem oživila dávného okřídleného vládce - a považovala jsem ho za přítele, dokud mě neobelhal a neuvěznil. Lorcan sice tvrdí, že mě drží v zajetí v zájmu mého vlastního bezpečí, ale zároveň mě evidentně považuje za svůj majetek. Vypadá to, že z toho pět set let dlouhého spánku pěkně blouzní. Možná jsme sice spojeni tím zatraceným myšlenkovým poutem, ale i tak jsme každý pánem svého vlastního osudu - a já hodlám ten svůj vést daleko od Nebeského království a proroctví, jimiž to místo oplývá… a hlavně daleko on něj. Rychle ale zjistím, že se před tímto panovačným mužem nedá tak snadno utéct. A upřímně, ani už si nejsem jistá, jestli utíkat chci.