Deníky jsme pro Vás sepsali, protože jsme stejní jako Vy. Milujeme, brečíme, máme práce, rodiny a děti. Výslech jsme pro Vás sepsali, protože nejsme stejní jako Vy. Technologie, díky které unikáme smrti, si na nás vybírá krutou daň. Politická scéna v Galaxii je nestabilní. Vy jste v centru dění a zasloužíte si to vědět. Jestli budete zápisům věřit, je na Vás. Musíme Vás ale upozornit, že ne všichni členové Kolektivu brali svoje příspěvky vážně.
CHTĚLA JSEM SI ZÍSKAT PRINCOVO SRDCE… A SKONČILA JSEM S KRÁLEM. V touze usednout na světlozemský trůn jsem oživila dávného okřídleného vládce - a považovala jsem ho za přítele, dokud mě neobelhal a neuvěznil. Lorcan sice tvrdí, že mě drží v zajetí v zájmu mého vlastního bezpečí, ale zároveň mě evidentně považuje za svůj majetek. Vypadá to, že z toho pět set let dlouhého spánku pěkně blouzní. Možná jsme sice spojeni tím zatraceným myšlenkovým poutem, ale i tak jsme každý pánem svého vlastního osudu - a já hodlám ten svůj vést daleko od Nebeského království a proroctví, jimiž to místo oplývá… a hlavně daleko on něj. Rychle ale zjistím, že se před tímto panovačným mužem nedá tak snadno utéct. A upřímně, ani už si nejsem jistá, jestli utíkat chci.