Zpochybnění protikladů práva a kultury či práva a společnosti otevřelo prostor pro nové konfigurace vztahů mezi právem, antropologií a jinakostí. Tato kniha ukazuje, jak antropoložky a antropologové mohou přemýšlet mimo tento dualistický rámec. Zabývá se totiž právem jako konceptuálním problémem antropologie a rozebírá posuny v jeho pojetí, k nimž došlo u Leopolda Pospíšila, Bronislawa Malinowského a Jacoba Grimma, a které tak nabízejí jiný pohled na právo, kulturu, společnost a v neposlední řadě na člověka. Předkládanou knihou autor zamýšlí přispět k prolomení dělicí příčky mezi právní vědou a antropologií práva a k otevření prostoru pro reflexi, v čem je perspektiva antropologie práva přínosná a originální.
CHTĚLA JSEM SI ZÍSKAT PRINCOVO SRDCE… A SKONČILA JSEM S KRÁLEM. V touze usednout na světlozemský trůn jsem oživila dávného okřídleného vládce - a považovala jsem ho za přítele, dokud mě neobelhal a neuvěznil. Lorcan sice tvrdí, že mě drží v zajetí v zájmu mého vlastního bezpečí, ale zároveň mě evidentně považuje za svůj majetek. Vypadá to, že z toho pět set let dlouhého spánku pěkně blouzní. Možná jsme sice spojeni tím zatraceným myšlenkovým poutem, ale i tak jsme každý pánem svého vlastního osudu - a já hodlám ten svůj vést daleko od Nebeského království a proroctví, jimiž to místo oplývá… a hlavně daleko on něj. Rychle ale zjistím, že se před tímto panovačným mužem nedá tak snadno utéct. A upřímně, ani už si nejsem jistá, jestli utíkat chci.