Prasata psům

Účastník balkánských bojů, zvyklý už na ledascos, se vrací do Prahy. Ke svému zděšení se dostává do prostředí, kde neplatí žádná mezilidská pravidla. Resp. platí "ber kde ber", "ukradni, kde můžeš", "podraz, koho podrazit lze". Nejsou to pravidla lidská, ale prasečí. Hlavní hrdina se těmto pravidlům rychle přizpůsobuje a stává se jedním z pražské prasečí smetánky. To vše za pasivní účasti Normálů s igelitkami, kterých je většina a jejichž hlavní motivací je snaha přežít. Osudu ani minulosti však nelze utéci, ač se o to hlavní hrdina snaží - nesnaží. Chápe neudržitelnost takové vlastní existence, ale na životní luxus si zvykl. Na prasečí pravidla ostrých loktů také, ačkoliv je sám sobě odporným. Vždyť je to tak pohodlné. Chtěl být Psem, vázán slibem z Balkánu, rostou mu však prasečí uši. Napětí stoupá. Na rozdíl od předchozích Pfannerových knih ( Clicheaux, Loupež v P., To se může stát, Don Trip), hlavní postava necouvá, neztrácí se v nekonečném hledání sebe sama, nesnaží se uniknout, ale koná. Koná, protože konat musí. Není pro něj jiné cesty. Prasata Psům totiž náleží.