Prapůvodní zrcadlo napravování prázdnoty: Lixu yuanjian

Dílo Lixu yuanjian, Prapůvodní zrcadlo napravování prázdnoty, z poloviny 17. století je prvním textem v dějinách čínského lékařství, který cíleně zpracovává příčiny, patomechanismy, způsoby léčení, jakož i prevenci tzv. nemocí z prázdnoty, tedy chorobných stavů provázených četnými projevy celkové oslabenosti organismu, která je chápána jako důsledek vyčerpanosti, prázdnoty jin-jangu orgánů. Vyčerpanost je podle autora textu Wang Qishiho způsobena dlouhodobým sežehováním patogenním tzv. přikrčeným ohněm, který se uvnitř postupně vytváří zejména v důsledku neuspořádaného způsobu života, stravování a emoční neukotvenosti. Při jejím řešení přichází v rámci čínské medicíny s ojedinělou koncepcí „tří kořenů“ a „dvojího řízení“ prázdnoty, kdy za tři kořeny prázdnoty jin-jangu považuje oslabenost funkcí orgánů plic, sleziny a ledvin, a znovuobnovení jin-jangu dosahuje zharmonizováním dvou nápravu řídících orgánů – plic a sleziny, přičemž jin doplňuje přes plíce a jang přes slezinu. Tímto přístupem výrazně vybočuje z tradice, která celkovou prázdnotu doplňuje principiálně přes ledviny, jelikož ty jsou považovány za centrum primární vrozené čchi organismu. Zde zpřístupněný text Lixu yuanjian, Prapůvodní zrcadlo napravování prázdnoty, je prvním dílem v dějinách čínského lékařství, které se speciálně zabývá rozborem a léčením tzv. prázdnoty (xu), tedy chorobných stavů, u nichž je podložím kvalitativní i kvantitativní oslabenost, vyčerpání, „prázdnota“ vitálních substancí organismu, jinové a jangové čchi, esence, krve, tekutin atd., a s tím spojené poruchy funkcí vnitřních orgánů. V klinické praxi čínské medicíny jsou celkem podrobně podchyceny konkrétní typy prázdnoty jak na celotělní úrovni, jako je prázdnota čchi, jin, jangu, krve, tak i u jednotlivých orgánů, jako např. prázdnota jin plic, jangu sleziny, čchi srdce, krve jater atd. Do vzniku tohoto díla však chybělo obecné pojednání o stavech generalizované vyčerpanosti organismu, její etiologii, častých možných modelech a způsobech léčení. Pro takovouto celkovou oslabenost se používá zastřešující termín xulao, vyčerpanost, únava z prázdnoty, nebo též xusun, poškození z prázdnoty. Jde o chronické, organismus dlouhodobě vysilující chorobné procesy, projevující se typicky schváceností, fyzickou i psychickou únavou, nezdravou barvou obličeje, nadměrným pocením, studenými končetinami, slabostí končetin, pocitem horka v kostech, chronickým kašlem, případně s vykašláváním krvavých hlenů, dušností, snížením libida, polucemi ve spánku, krvácením do stolice a dalšími příznaky. Autorem Prapůvodního zrcadla napravování prázdnoty je Wang Qishi, o němž se nám podrobnější životopisná data nedochovala. Z nepřímých indicií víme jenom, že žil na sklonku dynastie Ming (1348–1644) a své dílo sepsal přibližně v polovině 17. století. V té době však ještě nevyšlo knižně, ani nebylo obecně známé, což dosvědčuje i skutečnost, že v souhrnných katalozích literatury z let 1726 a 1804 není o něm zmínka. Nejranější historicky hodnověrný údaj o textu nacházíme v předmluvě jeho prvního knižního vydání, jejíž autor Ke Huaizu, lékař a sběratel medicínské literatury píše, že šťastnou náhodou natrefil na rukopis a zakoupil jej v roce 1725. O několik desetiletí později pak dílo v r. 1771 vydal knihtiskem. Dalších reedic se dočkalo v letech 1837 a 1876. V r. 1884 čchingský lékař Lu Maoxiu (1818–1886) původní text o dvou kapitolách přeskupil a rozčlenil do pěti kapitol, takže dnes existují tyto dvě jeho verze. Později dílo vyšlo v letech 1896, 1939, 1958, 1981, 2005, 2018.