Právo – politika – sociální záležitosti Kolektivní monografie se snaží přiblížit období prvních zhruba šesti let Československé republiky (1918–?1925) prostřednictvím kapitol o mužích a ženách ve své době sice vlivných či pozoruhodných, avšak dnes buď téměř zcela, anebo převážně zapomenutých. Jde jak o lidi, kteří nový stát aktivně budovali, tak o ty, již byli vůči němu kritičtí a prosazovali státní projekt odlišný od představ tvůrců republiky. Třicet pět studií ukazuje tyto osobnosti zabývající se právem, vzděláváním, veřejným zdravotnictvím či sociální politikou zejména ve vztahu k danému období, ovšem zasazuje je do širšího časového horizontu. Zvlášť osobitě v knize vystupují především příslušníci generací let šedesátých, sedmdesátých a zčásti i osmdesátých, které se výrazně uplatnily v době vzniku státu. Kniha, určená odborné i široké čtenářské veřejnosti, přináší množství nových a málo známých informací a poskytuje podněty k dalšímu přemýšlení o společenském dění na počátku Československé republiky a o úloze jednotlivců v něm. Ačkoli autoři nepovažují Československo za projekt, který by byl v dobových souvislostech unikátní, chápou jej i na základě životopisů aktérů vystupujících v tomto svazku jako počin pozoruhodný.
Ve městech už se nedá žít a Miina rodina je nucena přestěhovat se do Výšiny, uměle vytvořené kolonie v horách. Je tam bezpečno, vše dokonale funguje, v centru se navíc nachází obrovská květinová archa, která zaručuje záchranu vegetace na zemi. Ale nic není, jak se na první pohled zdá, a nepřátelé se skrývají úplně všude. Zatímco Mia odhaluje pravdu o novém domově, lidé ve Výšině i mimo ni zjišťují, že utéct se dá před vším – kromě vlastní minulosti.