Poslední zahrada pozemských rozkoší je hluboce poetická divadelní hra volně inspirovaná triptychem Hieronyma Bosche Zahrada pozemských rozkoší. Příběh se odehrává v postapokalyptické Olomouci, po událostech Boschova pekla, kde přežili pouze dvě umělecké osobnosti - Fotograf a Malířka. Prostřednictvím jejich konfliktů, introspektivních monologů a symbolických setkání hra zkoumá nadčasová témata lásky, umění, smrti, předurčení a lidské empatie. Podobně jako v ikonickém triptychu se i zde objevují výrazné metafory a symboly, které kladou důraz na psychologii postav, přičemž stylizované a poetické dialogy ještě více umocňují jejich symbolický význam. Dějová linie představuje vývoj vztahu mezi hlavními postavami. Je to cesta k tomu, co by v nastoleném světě mohlo dávat smysl - být spolu.
Malachiáš Vize měl jedno jediné přání. Jeden jediný cíl. Jednu hlubokou posedlost, které se nikdy nedokázal zbavit. br br Svoji nevlastní sestru Olivii. br br Poprvé v životě si místo celého světa vybrala jeho a on si ji hodlá už navždy udržet. Jeho štěstí však brzy zničí mocní nepřátelé, kteří chtějí Olivii pro sebe. br br Měl ji, ale pak o ni přišel. br br Malachiáš je raněný a stále zápasí se svými démony. Je nucen uzavřít nečekaná spojenectví, aby mohl dopadnout své nepřátele. Nepřestane bojovat, dokud ji nezíská zpět. br br Za jakoukoli cenu.