Překlad výboru z textů beatnického spisovatele a malíře (mimo
jiné aktivity) Briona Gysina. Stěžejním textem výboru je Gysinův
román Poslední muzeum, který vychází poprvé od původního vydání z
roku 1986.
Záslužnou a podstatnou částí knihy je esej Josefa Rauvolfa Jak se
vyladit do multimediálního věku, který umělce zasazuje do kontextu
jmen, jako jsou Ginsberg, Kerouac či Corso, a především do
blízkosti přítele a spolupracovníka Williama S. Burroughse. A
Rauvolf cituje i jeho životopisce Johna Geigera: "Brion Gysin je
možná nejvlivnější kulturní osobností dvacátého století, o které
většina lidí nikdy neslyšela."
Enzo Marino má jakožto syn nejmocnějšího šéfa americko-italské mafie život od narození pečlivě naplánovaný. Když jeho bratr tragicky zemře, je proti své vůli nucen převzít jeho roli, ale už jako malý se naučil, že to, co si přeje, musí ustoupit zájmům rodiny. Když se i on jednoho dne octne na prahu smrti a z jejích spár ho vyrve dcera Krále moří, nejmocnějšího muže Jižní Karolíny, jeho otec se chopí příležitosti. Jak lépe se krásné zpěvačce odvděčit a spojit dvě mocné zločinecké rodiny než skrze svatbu? Enzo se jako vždy otcově přání podřídí, protože povinnosti vůči rodině jsou přece důležitější než skutečné pouto a otcovo slovo je zákon. Tomu alespoň věří do chvíle, než se seznámí se sestřenicí své nastávající.brbrVenesa Andersenová je pravá ruka svého strýce, který se jí ujal, když přišla o rodiče. Ačkoli bez váhání plní každý úkol v naději, že si tím vydobude jeho lásku a uznání, stále ji tíží starý známý pocit z dětství, že není dost dobrá. Jejím nejvroucnějším přáním je, aby si jí někdo konečně všímal a viděl ji takovou, jaká je. A to se jí také záhy splní. Háček ale spočívá v tom, že dotyčný už je zasnoubený – a jeho ženou se má stát její zhýčkaná, nenáviděná sestřenice.