Poutavý příběh tří zoufalých lidí, jejichž životy se vymkly z kolejí. Napínavý thriller z prostředí umírajícího města, ve kterém se kdysi těžilo uhlí a dýmaly komíny oceláren. Životy tří nepokojných duší se obrátí naruby: dobrovolný hasič Nathan v hořící budově najde tajně uskladněné peníze, které však záhy začnou ohrožovat všechny kolem něj; zdravotní sestra Callie, jejíž pacientce možná nezbývá mnoho času, riskuje kariéru, aby jí splnila poslední přání; a Andy se snaží zbavit závislosti na heroinu a zároveň vystopovat a zastavit sériového predátora. Na pohled ospalé městečko jim ukazuje svou zrezivělou tvář a je jen na nich, jak se postaví k minulosti a co všechno dokáží riskovat pro budoucnost. Ken Jaworowski pracuje jako redaktor pro New York Times a má na svém kontě několik úspěšných divadelních her, spisovatelská dráha tedy byla dalším logickým krokem jeho kariéry. Jaworowski rád píše o lidech, kteří mají své slabé stránky, ale přesto se snaží najít ve svém životě důstojnost a krásu. Poklesky maloměsta jsou jeho románovou prvotinou, kterou s nadšením přijali kritikové i čtenáři a Jaworowski si za ni vysloužil nominaci na Cenu Edgara Allana Poea.
Sebastian St. James potřeboval srazit hřebínek, a tak jsem s ním vyběhla. Ale jemu se to líbilo. Než jsem se nadála, už jsem měla šaty vyhrnuté až ke krku. Evidentně se mnou chtěl taky zacvičit. Tahle akce tedy vůbec nedopadla podle mých představ. Oba jsme si odsouhlasili, že se rozejdeme jako dospělí. Pěkně bez závazků. Až na to, že jsem nemohla vystát, že tak snadno odešel. Takže jsem se se svým zklamáním poprala jako rozumná žena. Navštívila jsem jednu z jeho autogramiád a chrstla mu kávu do tváře. Pak jsem sebou praštila o zem, když jsem se snažila utéct jeho ochrance. Než jsem se nadála, vzpamatovávala jsem se v Sebastianově domě. Pak mi nabídl práci, a sice abych mu hlídala kočku a zůstala v jeho paláci. Přála bych si říct, že jsem ho poslala někam. Ale práci jsem potřebovala víc, než jsem si byla ochotná připustit. Takže teď bydlím s nechutně pohledným spolubydlícím, kterého bych chtěla uškrtit a zároveň si ho osedlat. Ale není se čeho bát. Nemá „čas na vztahy“. Kdepak. Jen trucuje, mračí se a poroučí mi. Ovšem to bych nebyla já, kdyby se všechno nezkomplikovalo. Jsem těhotná. Možná se zeptáte, kdo je otec? Trochu vám napovím. To dítě se nejspíš narodí s roztomilými růžky a vidlemi.