Příběhy velkého vypravěče ožívají v novém překladu. Tak přirozeně se v nich mluví o lásce, štěstí, strachu i smrti, že je přijímáme jako autentické součásti života, jichž se nemusíme bát. Příběh o Ledové panně nás zavede do švýcarských hor, kde stromy rostou na strmých skalách a slunce ozlacuje ledovce na obou stranách údolí, kde jsou rozesety chaloupky. V jedné z nich žije malý chlapec Rudy, který se sotva dokáže usmát. Když mu byl rok, spadl s matkou do ledové trhliny, toho místa zatracenců, domova Ledové panny. Unikl jí, ale ta, co zabíjí a drtí, se ho nechtěla vzdát. Vyslechněte, jaké úklady mu strojila a kým mu křížila cestu, aby se ho zase mohla zmocnit. Audiokniha obsahuje dvacet šest příběhů, které vybrala a přeložila Helena Březinová: Ledová panna, Příběh z dun, V kachní ohrádce, Velký mořský had, Lístek z nebe, "Krása!", Příběh jedné maminky, Zelení drobečkové, Blešák a profesor, Galoše Štěstěny, Teta Bolízubka, Skřítek a madam, Kapka vody, Dvě panny, Židovské děvčátko, Pahorek skřítků, Dryáda - Pohádka z časů výstavy v Paříži roku 1867, Hadry, Ve městě jsou bludičky, pravila bába z bažiny, Dánské lidové pověsti, Ib a Kristýnka, Dívka, která šlápla na chléb, Zlý kníže - Pověst, Stříbrný peníz, Co zažil bodlák, Rajská zahrada
Sebastian St. James potřeboval srazit hřebínek, a tak jsem s ním vyběhla. Ale jemu se to líbilo. Než jsem se nadála, už jsem měla šaty vyhrnuté až ke krku. Evidentně se mnou chtěl taky zacvičit. Tahle akce tedy vůbec nedopadla podle mých představ. Oba jsme si odsouhlasili, že se rozejdeme jako dospělí. Pěkně bez závazků. Až na to, že jsem nemohla vystát, že tak snadno odešel. Takže jsem se se svým zklamáním poprala jako rozumná žena. Navštívila jsem jednu z jeho autogramiád a chrstla mu kávu do tváře. Pak jsem sebou praštila o zem, když jsem se snažila utéct jeho ochrance. Než jsem se nadála, vzpamatovávala jsem se v Sebastianově domě. Pak mi nabídl práci, a sice abych mu hlídala kočku a zůstala v jeho paláci. Přála bych si říct, že jsem ho poslala někam. Ale práci jsem potřebovala víc, než jsem si byla ochotná připustit. Takže teď bydlím s nechutně pohledným spolubydlícím, kterého bych chtěla uškrtit a zároveň si ho osedlat. Ale není se čeho bát. Nemá „čas na vztahy“. Kdepak. Jen trucuje, mračí se a poroučí mi. Ovšem to bych nebyla já, kdyby se všechno nezkomplikovalo. Jsem těhotná. Možná se zeptáte, kdo je otec? Trochu vám napovím. To dítě se nejspíš narodí s roztomilými růžky a vidlemi.