Česko-německý román z Pošumaví
Léto 1990: Několik málo týdnů po pádu železné opony se v jednom
jihočeském hostinci setkávají dva přátelé z?mládí z Českých
Budějovic – německý lékař Karl Tomaschek a český inženýr Jan
Hadrava. Noční diskuse se pro oba promění v bolestné setkání s
minulostí, odhalení mezer v jejich vzpomínkách i věcí do té chvíle
potlačovaných. O deset měsíců později je Tomaschek nalezen zmrzlý
po náhlé sněhové vánici na terase horské chaty v?rakouském
Štýrsku.
V tomto románě líčí literární historik a spisovatel Peter Becher
gordický propletenec přátelství a zrady, triumfu a porážky, násilí
a slabosti, které vtiskly dějinám českých zemí 20. století
zvláštní, osudový charakter.
CHTĚLA JSEM SI ZÍSKAT PRINCOVO SRDCE… A SKONČILA JSEM S KRÁLEM. V touze usednout na světlozemský trůn jsem oživila dávného okřídleného vládce - a považovala jsem ho za přítele, dokud mě neobelhal a neuvěznil. Lorcan sice tvrdí, že mě drží v zajetí v zájmu mého vlastního bezpečí, ale zároveň mě evidentně považuje za svůj majetek. Vypadá to, že z toho pět set let dlouhého spánku pěkně blouzní. Možná jsme sice spojeni tím zatraceným myšlenkovým poutem, ale i tak jsme každý pánem svého vlastního osudu - a já hodlám ten svůj vést daleko od Nebeského království a proroctví, jimiž to místo oplývá… a hlavně daleko on něj. Rychle ale zjistím, že se před tímto panovačným mužem nedá tak snadno utéct. A upřímně, ani už si nejsem jistá, jestli utíkat chci.