Klaudii je čerstvých osmnáct a má život jako v pohádce. Alespoň tak to připadá Vítkovi, jejímu novému sousedovi, kterému se právě zhroutil celý svět. Po náhlé smrti strýce musel opustit všechno, na čem mu dosud záleželo. Starost o babičku a dva koně mu nedovolí pomýšlet na lásku, dokud nepozná Klaudii. Jak ale upoutat její pozornost, když ona o něj nejeví zájem?
CHTĚLA JSEM SI ZÍSKAT PRINCOVO SRDCE… A SKONČILA JSEM S KRÁLEM. V touze usednout na světlozemský trůn jsem oživila dávného okřídleného vládce - a považovala jsem ho za přítele, dokud mě neobelhal a neuvěznil. Lorcan sice tvrdí, že mě drží v zajetí v zájmu mého vlastního bezpečí, ale zároveň mě evidentně považuje za svůj majetek. Vypadá to, že z toho pět set let dlouhého spánku pěkně blouzní. Možná jsme sice spojeni tím zatraceným myšlenkovým poutem, ale i tak jsme každý pánem svého vlastního osudu - a já hodlám ten svůj vést daleko od Nebeského království a proroctví, jimiž to místo oplývá… a hlavně daleko on něj. Rychle ale zjistím, že se před tímto panovačným mužem nedá tak snadno utéct. A upřímně, ani už si nejsem jistá, jestli utíkat chci.