Physical Activity as an Efficient Means of Non-pharmacological Care in Oncology

Dosavadní výzkumy potvrzují domněnku, že pravidelná fyzická aktivita může hrát klíčovou roli v nefarmakologické péči o přeživší pacienty a ovlivnění jejich kvality života. Samotná léčba onkologických onemocnění s sebou nese řadu nežádoucích vedlejších účinků, například kardiotoxicitu, úzkostné stavy, deprese, sarkopenii, polyneuropatii, nádorovou únavu a poruchy spánku. Pravidelná pohybová aktivita je spojena s významnými přínosy pro lidské zdraví, včetně sníženého rizika výskytu některých typů nádorů a eliminaci doprovodných nežádoucích účinků onkologické léčby. Řada epidemiologických studií zjistila souvislost pravidelné pohybové aktivity se sníženou úmrtností související s onkologickým onemocněním. Minimální množství aktivity potřebné k dosažení takového přínosu je stále neznámé, doporučení ACSM naznačují, že je zapotřebí minimálně týdně 150 minut pohybové aktivity se střední intenzitou. Nefarmakologická pohybová léčba je oblastí péče o přeživší, jejímž cílem je zavedení cílených řízených cvičebních programů do celkové terapie u pacientů. Cvičební programy jsou proveditelné v průběhu onemocnění, včetně období před zahájením léčby, také během adjuvantní protinádorové léčby (včetně chemoterapie) a u přeživších. Při preskripci pohybové aktivity je nutné přihlédnout k aktuálnímu zdravotnímu stavu pacienta, včetně komorbidit, věku a úrovni tělesné zdatnosti. Pokud se má řízená pohybová aktivita stát nedílnou součástí léčby onkologických pacientů, bude nutné prokázat bezpečnost a efektivitu nákladů vynaložených na tuto terapii.