Pan Bouda se snaží nezanechat po sobě žádnou stopu (přičemž tato kniha už svou existencí tuto snahu odsuzuje k nezdaru). Není to v dnešní narcistní společnosti vlastně ta největší ctnost? Třicet "boudovských" příhod výtvarně pojal ilustrátor Mikuláš Sodja. Podařilo se mu vystihnout obyčejnost pana Boudy, nebo spíše jeho neměnnost, což je podstatou jeho osobnosti a jeho příhody, které jsou každá jiná, a přitom všechny neúprosně míří do stejného místa, to dosvědčují. A v tom je ta hlavní charakteristika pana Boudy. Pan Bouda se vyvinout nemůže, protože jakémukoli vývoji vzdoruje svojí podstatou. To ovšem neznamená, že by neměnnost pana Boudy byla statická. Naopak: pod jejím klidným povrchem se v tichosti odehrává strhující děj. Neměnnost pana Boudy se nemění - ale plní se svým vlastním významem.
Everly vždycky věděla, že je jiná. Dcera kazatele, vychovaná v dusivém prostředí náboženského společenství, kde byla magie hříchem a její vlastní schopnosti zakázaným tajemstvím. Celý život poslouchala, potlačovala svou sílu, a přesto cítila, že v ní dřímá něco většího. Pronásledovaly ji zlé sny a vidiny, volaly ji neodbytné temné hlasy – a pak přišla chvíle, kdy se její život navždy změnil. Callum, pradávný démon, je osamělý lovec božstev odsouzený k věčnému putování světem a k boji proti silám, které by zničily celý svět. Po tisíce let čekal na svou jedinou osudovou ženu – na čarodějku, která se mu zjevovala ve snech a mohla změnit budoucnost. Když se jejich cesty konečně zkříží, není to náhoda. Je to osud. Brutální vražda, dům plný magie, tajemství ukrytá za zdmi a odhalení, která zpochybní všechno, co Everly dosud znala. Callum ví, že se v Everly skrývá moc, která by mohla zničit jeho nepřítele – a že cena za její využití bude zdrcující.