Palác Elektrických podniků patří mezi největší a nejvýznamnější
památky meziválečné funkcionalistické architektury na území dnešní
ČR. Velkorysý objekt podle návrhu architektů Adolfa Benše a Josefa
Kříže byl dokončen v roce 1935 a svého času platil za největší
administrativní budovu i za ukázku moderních stavitelských postupů
a technologií.
Kniha není jen výpravnou monografií představující architekturu a
typologii tohoto výjimečného objektu. Zabývá se současně
společenským a kulturním kontextem doby jeho vzniku, a to zejména
na pozadí nové stavební formy - městského paláce a rozvíjející se
metropole. Z velké části mapuje i rozsáhlou přestavbu spojenou s
částečnou konverzí, kterou lze s jistotou označit za jednu z
největších a technicky nejnáročnějších rekonstrukcí památkově
chráněného objektu na území Prahy. To vše se prolíná s úvahami
historiků, techniků a architektů o tektonice, materiálech, ale
zejména kompozici, řádu a estetice, které jsou nadčasovým
poselstvím této stavby.
CHTĚLA JSEM SI ZÍSKAT PRINCOVO SRDCE… A SKONČILA JSEM S KRÁLEM. V touze usednout na světlozemský trůn jsem oživila dávného okřídleného vládce - a považovala jsem ho za přítele, dokud mě neobelhal a neuvěznil. Lorcan sice tvrdí, že mě drží v zajetí v zájmu mého vlastního bezpečí, ale zároveň mě evidentně považuje za svůj majetek. Vypadá to, že z toho pět set let dlouhého spánku pěkně blouzní. Možná jsme sice spojeni tím zatraceným myšlenkovým poutem, ale i tak jsme každý pánem svého vlastního osudu - a já hodlám ten svůj vést daleko od Nebeského království a proroctví, jimiž to místo oplývá… a hlavně daleko on něj. Rychle ale zjistím, že se před tímto panovačným mužem nedá tak snadno utéct. A upřímně, ani už si nejsem jistá, jestli utíkat chci.