Otolína a žlutá kočka

Otolína vášnivě sbírá nejrůznější věci a miluje všechny druhy počasí, zejména však déšť, neboť se ráda čvachtá v kalužích. Obývá apartmá číslo 243 ve dvacátém čtvrtém patře mrakodrapu, který vypadá docela jako pepřenka, takže není divu, že mu také Pepřenka všichni říkají… Otolínini rodiče jsou sběrateli a neustále cestují po celém světě. O Otolínu je v jejich nepřítomnosti ovšem skvěle postaráno, nikdy se necítí osamělá. Společnost jí přece dělá pan Moura a kromě něj holčičce se vším, co je potřeba, pomáhá celá řada dalších neobyčejných společníků. Díky nim se nikdy nenudí! Otolína navíc miluje záhady, stejně jako pan Moura. Oči má pořád otevřené a uši nastražené pro případ, že by se setkala s něčím neobvyklým nebo zajímavým. Její zápisník by mohl vyprávět! Ráda řeší zapeklité případy, vymýšlí chytré plány a přichází věcem na kloub – ostatně, má pro to speciální nadání… U jejích nevšedních dobrodružství, jako je například řešení záhady série loupeží na Třetí ulici, které přináší knížka Otolína a žlutá kočka, se rozhodně nebudou nudit malí ani velcí čtenáři! Knihy jsou bohatě ilustrované, nápadité a propracované obrázky srozumitelné dětem se plynule prolínají s textem, což činí z četby velkýzážitek – ať už se do ní ponoří děti, anebo dospělí.. Úryvek recenze The Book Talk Blog „Mohu s potěšením konstatovat, že příběh je velice vydařený a s ohledem na cílovou skupinu čtenářů vhodně propracovaný. Nechybí záhada a napětí, ale ani pořádná dávka oddanosti, odvahy a přátelství. Samozřejmě, že by příběh pro děti měl v sobě nést určité poselství, což se autorovi bez problémů daří.“ Úryvek recenze Wallet of infinity „Kdysi jsem četla Kroniky Světakraje, u nichž mě kromě zajímavého a čtivého příběhu přetékajícího fantazií okouzlily i nevšední, neotřelé, a přece krásné kresby podepsané Chrisem Riddellem. Tento člověk kreslit zkrátka umí a dokazuje to zas a znovu. Jeho styl je jedinečný, nemůžete si ho s ničím splést. Maluje téměř výhradně černobílé obrázky, nicméně Otolínu a žlutou kočku decentně ozvláštnil jedním, dvěma červenými prvky v skoro každé ilustraci. Jedná se sice o drobný detail, ale kresbě ihned dodá jiný rozměr a možnost vyniknout.“