Mýty opředené irské ostrovy v hlubokém středověku, v časech, kdy
dnešní báje, pověsti a s nimi spojené bytosti či rituály znamenaly
každodenní realitu. Svět Keltů a jejich úzkého sepětí s přírodou i
starými božstvy. Svět, jenž má brzy skončit příchodem Římanů, kteří
přivádí svého jediného Boha a svoji kulturu. Lepší a vyspělejší,
alespoň z jejich pohledu.
Staré pověry se střetávají s novým náboženstvím, pohanské zvyky se
stavbou kostelů a vše provázejí mocenské střety, které mají navždy
udat směr budoucímu vývoji. A právě do tohoto světa se rodí Eimhir
a my jejíma očima sledujeme střetn dvou zcela odlišných kultur,
který nevyhnutelně musí skončit zmizením jedné z nich.
Románový debut Diany Míčkové Ostrov stínů je historickou ságou,
nebývale podpořenou autorčinou odbornou znalostí, přesto velice
čtivě napsanou bezmála básnickým jazykem.
CHTĚLA JSEM SI ZÍSKAT PRINCOVO SRDCE… A SKONČILA JSEM S KRÁLEM. V touze usednout na světlozemský trůn jsem oživila dávného okřídleného vládce - a považovala jsem ho za přítele, dokud mě neobelhal a neuvěznil. Lorcan sice tvrdí, že mě drží v zajetí v zájmu mého vlastního bezpečí, ale zároveň mě evidentně považuje za svůj majetek. Vypadá to, že z toho pět set let dlouhého spánku pěkně blouzní. Možná jsme sice spojeni tím zatraceným myšlenkovým poutem, ale i tak jsme každý pánem svého vlastního osudu - a já hodlám ten svůj vést daleko od Nebeského království a proroctví, jimiž to místo oplývá… a hlavně daleko on něj. Rychle ale zjistím, že se před tímto panovačným mužem nedá tak snadno utéct. A upřímně, ani už si nejsem jistá, jestli utíkat chci.