Orfeus: Kniha podzemních řek

První část knihy tvoří příběhy a úryvky, které Václav Cílek nashromáždil během své první americké cesty v roce 1994, expedice do Gilf Kebíru v roce 2008 a nedávné cesty do obojetného Jeruzaléma. Některé příběhy se zde objevují poprvé, jiné byly publikovány v jeho první a již nedostupné knize Píseň pro odcházející duši (Malvern, 1997). Tyto příběhy spojuje motiv snu či vize. Druhá část knihy je antologií převážně starověkých úryvků o podsvětních kultech, branách, jeskyních a obecně o podzemních bludištích, jakými podle jistých představ prochází duše po smrti. Ústředním motivem jinak potemnělých textů je střídmost – Sofrosyné. Pokud si ji člověk osvojí za živa, nepřepije se pramene zapomnění a nemusí opakovat bludnou pouť. Pojem střídmosti a přiměřenosti zároveň otevírá i aktuální cestu těch civilizací, které nechtějí jen tak zazářit a zhasnout.