Vávrové ohnivá ***** Tu „panenku“ jsem otevírala obezřetně. Básníků, natož básnířek, je tolik. Více než čtenářů jejich básní... vždyť verše nečtou mnohdy ani básníci (vnímající se navzájem jako konkurence) …svět je zlý, že? ***** Ohnivá panenka vás přesvědčí, že to není (vždycky) pravda. Autorka zvolila název své básnické sbírky dobře. Chce to talent a kuráž, být Alenkou Vávrovou. ***** Ponořte se do jejího světa, je prostý…ale jen zdánlivě. Autorka příjemně pracuje s vnitřním rýmem budícím asociace letního rána, je citlivý i rafinovaný, směje se sám sobě, nefňuká a pokud bolí, tak s grácií, vzlyk dozní s ozvěnou, je to tak normální... A to je ta nejvyšší možná meta. Normální svět. Prosvícený slovem. Čtěte, Ohnivá panenka vám dá sílu. Olga Walló
Když je vKonstantinopoli obviněn zvraždy a odsouzen k smrti Petr zMichalovic, vracející se zpouti do Jeruzaléma, zasáhne vlivný řád johanitů. Pomocí úplatků dosáhne toho, že císař Michael dovolí, aby zločin přešetřil zástupce českého krále. Sohledem na složitou politickou situaci si totiž nemůže dovolit pohněvat ještě Přemysla. A tak se do Byzance vydává české poselstvo, vněmž samozřejmě nechybí ani Oldřich zChlumu. Císař mu udělí pravomoci vyšetřovat, jenže ve světě postaveném na intrikách a zradě, musí královský prokurátor neustále balancovat na hraně života a smrti…