Ruská nezávislá novinářka a válečná reportérka v souboru literárních reportáží nazvaném Odnes můj žal zachycuje osudy lidí těžce poznamenaných válkou na Ukrajině. Zvolená forma rozhovorů, ať vedených přímo nebo na dálku prostřednictvím komunikačních technologií, dodává jejímu svědectví na bezprostřední působivosti. Autorka čtenáře seznamuje se širokým spektrem lidských typů, situací i dilemat, a tak mu přibližuje nejrůznější uprchlické osudy doslova na dotek. Zaznamenává třeba i sny, domýšlí, dovyslovuje nevyřčené věty, otázky, odpovědi či jen povzdechy. Čtyřiadvacet epizod, jejichž počet symbolicky zvolila podle osudného únorového data ruského vpádu, začíná na rusko-estonské hranici a obloukem sklenuje tamtéž, mezitím však čtenáře provede řadou míst – od Berlína přes Vratislav až po Moskvu –, z nichž nejbližší může českému publiku být Brno s divadlem Husa na provázku. Závěrečnou kapitolu pak rodačka z Rostova na Donu koncipuje jako osobní vyznání. Kniha v ruském originále teprve vyjde, souběžně se připravují překlady do řady jiných jazyků.
DVACKADOBRA
Byl nádherný, starší a tajemný.
Věděla jsem, že máme problém, hned jak se naše oči setkaly.
Seznámili jsme se v kavárně můj první den v práci.
Usmál se, já uvnitř roztála... pak ochutnal moji kávu a vyhodil
ji.
Znovu, další den a další.
Tu kávu fakt nesnášel, a přesto se vracel.
Znala jsem jeho hru.
Říkal, že káva ode mě je smrt v hrnku.
Já jemu zas, že je dar ženám od Boha.
A nelhala jsem.
Pak jsme na sebe narazili mimo kavárnu – a tehdy to začalo být
zajímavé.
Už to nebyl uhlazený gentleman s dokonalými způsoby.
Pan Garcia ukázal svou temnější stránku, jeho touhy byly dravé a
nezkrotné.
Zažehl ve mně oheň.
Nemohli jsme si pomoct a bezhlavě se do sebe zamilovali.
Bylo to opojné.
Ale jeho démoni jsou temní, stejně jako ti moji.
Nevím, jestli to zvládneme, a vím, že mám jen dvě možnosti.
Odejít teď a zachránit se.
Nebo zůstat a doufat, že nás zachrání láska.
Volím druhou možnost.