Kapitální či hlavní hříchy patřily spolu s kontrastními ctnostmi
k východiskům morálního i politického myšlení západní civilizace. S
nástupem moderní politiky však z jejich stínu stále výrazněji
vystupují nekanonická pokřivení lidské povahy, pro něž si Judith
Shklarová vypůjčuje Montaignovo označení "obyčejné neřesti".
Krutost, pokrytectví, snobství, proradnost a misantropie nejsou jen
přímočarým zlem. Ukazují dvojznačnost a náročnost liberální
morálky, ochotné přijmout rozpory a hrozby plynoucí z osobní
svobody.
Obyčejné neřesti jsou vetkány v nejrůznějších způsobech jednání
vládců i poddaných a k představení této mnohosti pomáhá Shklarové
dlouhá řada autorů, mezi něž patří Montaigne, Montesquieu nebo
Nietzsche, stejně jako Shakespeare, Dickens, Hawthorne a Jane
Austenová. Místo "velké teorie" vyžadují tyto neřesti zájem o
zdánlivé drobnosti, vyjevující skutečnou a často rozpornou motivaci
všech, kdo se účastní společenského života.
Když Genevieve Grimmové zemře matka, zůstane jí řada otázek, na něž nikdo nedokáže odpovědět – dokud neobdrží pozvánku do Encantry, prokleté vily v Itálii, zamrzlé v čase. Hříšně pohledný ale nepřátelský Rowin Silver se ji sice pokusí zahnat, ovšem Genevieve si dovnitř najde vlastní cestu… a brzy si uvědomí, jaká to byla chyba. Encantra je totiž zvráceným sídlem, v němž je Rowin se šesti svými sourozenci polapený ve smrtící hře, kterou musejí hrát pro potěšení krutého ďábla a jeho diváků. Přežít může jen jediný obyvatel domu a Genevieve nyní musí vyhrát, jinak zemře. br br Rowin ji varuje, že její jedinou šancí je zúčastnit se jako jeho manželka… takže musejí publikum přesvědčit, že jsou do sebe bláznivě zamilovaní. Genevieve je ochotná udělat cokoli, aby vyvázla živá, ale taky ví, že nemůže Rowinovi věřit a že ta spalující touha mezi nimi je falešná. br br Byl to přece sám Rowin, kdo ji naučil hlavní pravidlo Encantry… Nikdy, absolutně nikdy nevěř svému srdci.