Nakladatelský redaktor a editor Jan Šulc (1965) napsal za posledních třicet čtyři let více než dvě stovky vzpomínkových, popularizačních a polemických textů o české literatuře, vedl rozhovory s českými spisovateli a proslovil řadu přednášek. Z těchto textů vychází nyní výbor, jehož cílem je popularizovat literaturu, četbu a české literární osobnosti mezi nejširšími vrstvami čtenářů. Kniha je rozdělena do šesti oddílů: Vzpomínky (mj. Juliš, Žilina, Kosík, Preisner, Vaculík, Med, Kabíček, Fischerová, Topol, Havel, Kovářík, Lopatka, Cieslar), Sloupky (čtyřicet tři sloupků psaných zejména pro časopis Host), Varia (předmluvy, doslovy, přednášky a jiné texty o českých spisovatelích od Karla Poláčka a Jaroslava Foglara přes Zbyňka Havlíčka a Jana Zábranu po autory mladších generací), Články (mj. o bulvarizaci, editorství, české knižní kultuře a současné české poezii), Otázky (rozhovory s jedenácti literárními osobnostmi, mj. Bohuslavou Bradbrookovou, Zinou Trochovou, Editou Štěříkovou, Markem Staškem a Vilémem Vránkem) a Odpovědi (několik vlastních rozhovorů). Kniha je doplněna rozsáhlým jmenným rejstříkem a padesáti devíti černobílými fotografiemi. Jejím smyslem je zachytit svědectví o významných osobnostech novodobé české literatury a podnítit její četbu zejména mezi mladšími čtenáři. Může se stát i svého druhu příručkou pro knihovníky, organizátory literárních festivalů či učitele české literatury.
CHTĚLA JSEM SI ZÍSKAT PRINCOVO SRDCE… A SKONČILA JSEM S KRÁLEM. V touze usednout na světlozemský trůn jsem oživila dávného okřídleného vládce - a považovala jsem ho za přítele, dokud mě neobelhal a neuvěznil. Lorcan sice tvrdí, že mě drží v zajetí v zájmu mého vlastního bezpečí, ale zároveň mě evidentně považuje za svůj majetek. Vypadá to, že z toho pět set let dlouhého spánku pěkně blouzní. Možná jsme sice spojeni tím zatraceným myšlenkovým poutem, ale i tak jsme každý pánem svého vlastního osudu - a já hodlám ten svůj vést daleko od Nebeského království a proroctví, jimiž to místo oplývá… a hlavně daleko on něj. Rychle ale zjistím, že se před tímto panovačným mužem nedá tak snadno utéct. A upřímně, ani už si nejsem jistá, jestli utíkat chci.