V povídkovém souboru Nové byty, nové pokoje nás Václav Maxmilián zavádí do světa, který se vzpírá jednoznačnému vymezení a jednotlivé popisy situací jako by si uchovávaly zvláštní tajemství: komunikují spolu, nebo je to jen iluze? Postavy jako by se navzájem zrcadlily a měnily si jména pouze jako masky, jejich životy se překrývají a prostupují, ale jejich diskuze začínají a končí, aniž by měly šanci přerůst samy sebe a proměnit se v celistvý příběh, který by jim vzal svobodu. Neodehrává se to všechno nakonec ve stejném městě? Nebo dokonce ve stejném domě? "Současná obsese dobově a místně situovanými příběhy (ať už v české nebo světové literatuře) snad nechává místo i takovému abstraktnímu psaní, o něž se tady pokouším," říká o svém záměru autor.
Everly vždycky věděla, že je jiná. Dcera kazatele, vychovaná v dusivém prostředí náboženského společenství, kde byla magie hříchem a její vlastní schopnosti zakázaným tajemstvím. Celý život poslouchala, potlačovala svou sílu, a přesto cítila, že v ní dřímá něco většího. Pronásledovaly ji zlé sny a vidiny, volaly ji neodbytné temné hlasy – a pak přišla chvíle, kdy se její život navždy změnil. Callum, pradávný démon, je osamělý lovec božstev odsouzený k věčnému putování světem a k boji proti silám, které by zničily celý svět. Po tisíce let čekal na svou jedinou osudovou ženu – na čarodějku, která se mu zjevovala ve snech a mohla změnit budoucnost. Když se jejich cesty konečně zkříží, není to náhoda. Je to osud. Brutální vražda, dům plný magie, tajemství ukrytá za zdmi a odhalení, která zpochybní všechno, co Everly dosud znala. Callum ví, že se v Everly skrývá moc, která by mohla zničit jeho nepřítele – a že cena za její využití bude zdrcující.