A je opravdu načase, aby Teillierova místy narkoticky omamná, místy surově upřímná a za všech okolností hluboce prožitá poezie začala existovat i v češtině. Je to poezie psaná v područí alkoholového vytržení, autor sám píše: Ano, pravda, ošoupal jsem si lokty ve všech krčmách. (…) Stojím na okraji určitého typu společnosti, ale nikoli na okraji sebe sama. A to je podle mě nejdůležitější. Navíc nestraním vyděděncům obecně, ale pouze těm, kdo nesou zodpovědnost za to, že jsou sami sebou ve společnosti, která je zavrhuje. Člověk, který se ocitl na okraji z vlastní vůle, je někdo, kdo zasvětil život tomu, co miluje. (…) Pokud mě poezie zajímá víc než cokoli jiného, jsem outsider.
Byla pokušením, kterému nedokázal odolat… br br Když Sebastian Gallo zahlédl, jak ji ten chlap cpe do kufru, nemohl tomu uvěřit. Šlo o Jelenu Jeninu, jedinou dceru nejkrutějšího šéfa Bratvy v Chicagu. Bratva nenávidí celou Sebastianovu rodinu a jeho strýčka dokonce upálili zaživa. br br Měl Jelenu ponechat jejímu osudu, ale ona bojovala jako Valkýra – nádherná, divoká a nezlomná. Sebastian ji musel zachránit. A poté, co to mezi nimi velmi silně zajiskřilo, je mu jasné, že si ji musí také podmanit. br br Jelena je odhodlaná nepodrobit se žádnému muži. Na druhou stranu ji už ale nebaví být pěšákem v otcově hře. Zatímco jejich rodiny vedou nelítostný boj po celém městě, hýbou figurkami na šachovnici a přísahají si pomstu, Sebastian se rozhodne, že bude zápasit o její srdce a svobodu – ať to stojí, co to stojí. br Ví, že jsou si souzeni. br br A aby to dokázal, dotlačí ji až na hranici jejích možností.