Esejisticky pojatou knihu Nizozemská kultura v 17. století Johan
Huizinga publikoval v roce 1932. Společně s Podzimem středověku
patří k jeho mistrovským dílům. Jestliže pro pozdní středověk
spatřoval ideál v burgundské rytířské kultuře, pak pro období 17.
století vidí onen ideál v podobách měšťanské elitní kultury, obecně
známé a vnímané prostřednictvím Vermeerových a Rembrandtových
obrazů. Zlaté období nizozemské kultury Huizinga zkoumá ve světle
dobových sociálních, ekonomických, politických i vojenských
podmínek života, přičemž velký důraz klade i na poměry náboženské,
tedy na soupeření kalvínství a luterství s katolicismem. Stejně
jako v Podzimu středověku i v Nizozemské kultuře v 17. století
představuje pro Huizingu hlavní zdroj poznání dobová literatura v
podobě naučných a náboženských spisů, doplněných literárními díly
uměleckými.
Vydání knihy podpořil Nizozemský literární fond.
Kolik času potřebujeme na povrchní setkání nad kafíčkem, kolik
na sex a kolik času na lásku?
Dokážou se ženy navzájem vytušit, aniž by o sobě věděly?
A jak moc může být křehký jeden muž?
To vše se dozvíte v příběhu Viktora a Karolíny, kteří nechtějí
nikomu lhát, ale přesto to dělají na každém kroku.
Láska je plná rozporů, umí být opojně sladká a zároveň temně černá
jako Coca-Cola.
Buď jsi něčí milenka, nebo podváděná manželka. To se často říká,
ale co když jsi něco mezi tím?
Co se stane, když se bude Viktor snažit upřímně milovat a zároveň
zůstane zodpovědným mužem domácím?
Cvakne mu z jeho žen, nebo najde svou mužskou sílu?
Na tyto a další otázky odpoví příběh o vášni, kde se rozum utopí v
klíně a duši ženy, a o manželství, které nikdy neexistovalo.
Nezapomeňte, že v křehkosti je síla a že naše duše zná odpověď na
každou otázku.