Soubor básní o okamžicích „obyčejného náctiletého“ a pak i „obyčejného ženského“ života. Slova o lásce, naději, o ztrátách partnerů i dětí, odcizení ve společnosti, o těžkém smutku zvaném deprese – a cestě z ní.
Jana Knechtlová sestavila tento soubor z básní, které vznikly v posledních 25 letech. Její verše jsou elegantně prosté i radikálně upřímné. Svou poezií nás zve k tomu uvědomit si, co můžeme mít jako lidé společné. Co je to v člověku, co nemusí být ani dalšímu člověku cizí.
Kolik času potřebujeme na povrchní setkání nad kafíčkem, kolik
na sex a kolik času na lásku?
Dokážou se ženy navzájem vytušit, aniž by o sobě věděly?
A jak moc může být křehký jeden muž?
To vše se dozvíte v příběhu Viktora a Karolíny, kteří nechtějí
nikomu lhát, ale přesto to dělají na každém kroku.
Láska je plná rozporů, umí být opojně sladká a zároveň temně černá
jako Coca-Cola.
Buď jsi něčí milenka, nebo podváděná manželka. To se často říká,
ale co když jsi něco mezi tím?
Co se stane, když se bude Viktor snažit upřímně milovat a zároveň
zůstane zodpovědným mužem domácím?
Cvakne mu z jeho žen, nebo najde svou mužskou sílu?
Na tyto a další otázky odpoví příběh o vášni, kde se rozum utopí v
klíně a duši ženy, a o manželství, které nikdy neexistovalo.
Nezapomeňte, že v křehkosti je síla a že naše duše zná odpověď na
každou otázku.