V předvánočním čase se dvěma klukům poflakujícím se po pražském
Andělu změní život, když se z rádoby rychlé vloupačky stane děsivé
střetnutí s organizovanou skupinou, která obchoduje s drogami. Ve
stejnou dobu přichází za soukromým detektivem Kobem nová klientka –
chce pomoct vypátrat svého syna za každou cenu. Akční detektivka
zavádí čtenáře do pražských barů a podsvětí, kde se to hemží
pochybnými existencemi a nelegálními praktikami, i do zasněžených
lesů kolem Děčína, odkud každý den vyjíždějí kamiony s tajemným
zbožím. Napínavému příběhu dodává spád svižná dějová linka i
zvláštnost detektivova nového případu. Nejen postavy, ale i čtenář
by tak měl být neustále ve střehu...
O autorovi:
Lukáš Hrdlička (1981), český spisovatel detektivních a sci-fi
příběhů, publikuje od roku 2005 povídky v časopisech Ikarie, XB-1 a
ve sbornících. Od roku 2010 se věnuje i detektivním příběhům. Dvě
jeho detektivní povídky se staly námětem pro díly seriálu Policie
Modrava. V roce 2015 mu vyšel cyberpunkový sci-fi román Lovci snů,
který se odehrává v Praze roku 2064. Jeho povídka Rudý přízrak
vyhrála v roce 2018 Cenu České společnosti Sherlocka Holmese.
Povídka Vražedná touha se stala v roce 2021 nejlepší detektivní
povídkou roku a vyhrála cenu Havran.
Sebastian St. James potřeboval srazit hřebínek, a tak jsem s ním vyběhla. Ale jemu se to líbilo. Než jsem se nadála, už jsem měla šaty vyhrnuté až ke krku. Evidentně se mnou chtěl taky zacvičit. Tahle akce tedy vůbec nedopadla podle mých představ. Oba jsme si odsouhlasili, že se rozejdeme jako dospělí. Pěkně bez závazků. Až na to, že jsem nemohla vystát, že tak snadno odešel. Takže jsem se se svým zklamáním poprala jako rozumná žena. Navštívila jsem jednu z jeho autogramiád a chrstla mu kávu do tváře. Pak jsem sebou praštila o zem, když jsem se snažila utéct jeho ochrance. Než jsem se nadála, vzpamatovávala jsem se v Sebastianově domě. Pak mi nabídl práci, a sice abych mu hlídala kočku a zůstala v jeho paláci. Přála bych si říct, že jsem ho poslala někam. Ale práci jsem potřebovala víc, než jsem si byla ochotná připustit. Takže teď bydlím s nechutně pohledným spolubydlícím, kterého bych chtěla uškrtit a zároveň si ho osedlat. Ale není se čeho bát. Nemá „čas na vztahy“. Kdepak. Jen trucuje, mračí se a poroučí mi. Ovšem to bych nebyla já, kdyby se všechno nezkomplikovalo. Jsem těhotná. Možná se zeptáte, kdo je otec? Trochu vám napovím. To dítě se nejspíš narodí s roztomilými růžky a vidlemi.