Neuropsychiatrické syndromy jako projevy patologických forem učení

Kniha přináší nový pohled na patologické chování, kterým je například psychóza a svým způsobem i epileptické záchvaty, a na jejich diagnostiku. Použitý model autoorganizace je však natolik obecný, že dovoluje interpretovat nejen uvedené neuropsychiatrické syndromy, ale i zásadní změny programovaného režimu mozku jako je bdělost, řeč, synchronní a paradoxní spánek apod.Kniha má tři části: kazuistickou, analytickou a aplikační. Kazuistická část přibližuje anamnézy pacientek trpících syndromem epileptózy – 43 žen mladšího věku na základě vyšetření neurologického, psychiatrického, psychologického, morfologického (CT, NMR) a fyziologického pomocí SPECT, EEG a sterea EEG se zanořenými elektrodami. V analytické části knihy je syndrom epileptózy rozebrán z pohledu klinické fyziologie i logicky z hlediska chování složitých systémů a jejich často nelineárního až chaotického vývoje, a konečně z hlediska modelování. Autor používá především autoorganizační model podle Farleye a Clarka, jehož části, především komplex elementů a formátor, jsou velmi vhodné pro vytváření analogie mezi mozkovými strukturami a teoretickým modelem. Poslední část knihy, aplikační, ukazuje nové možnosti využití modelu formátor-komplex v diagnostice hlavních neuropsychiatrických syndromů (epilepsie, psychózy) i ve sledování fyziologických změn pracovního režimu mozku (střídání bdění a spánku, programované chování – řeč apod.).