Klimatická krize se projevuje všude. Nejvíce na místech, na něž
běžně nemyslíme.
Říká se, že rozbuškami konfliktů budoucnosti budou spory o základní
zdroje — pitnou vodu, zemědělskou půdu, místo pro život. Snad nikde
to neplatí tolik jako v zemích Blízkého východu a severní Afriky, o
nichž se však do médií dostanou zprávy pouze v souvislosti s
politickými krizemi, nikoli už těmi environmentálními. Arabistka
Lenka Hrabalová se proto v Neúrodném půlměsíci vydává k řekám
Eufratu a Tigridu, aby vyprávěla příběh vody, jejího nedostatku i
strategického významu. Zkoumá, jestli se může znovu zazelenat
Sahara a zda čerpání jejích obrovských podzemních zásob vody s
sebou nenese i nějaká rizika. Ohledává historii prastarých lesů a
jejich blízkou budoucnost, která bude patrně suchá, plná požárů,
ale také nových technologií a ekologických přístupů. Setkává se s
místními lidmi i zahraničními vědci, kteří všichni hledají řešení a
způsoby, jak zadržet vláhu, zchladit vzduch a něco vypěstovat. A
zároveň líčí celý region v nečekané, překvapivé a potřebné
perspektivě.