Vtipná novela o návratu z velkého města na vesnici, ztrátě iluzí a nalezení alespoň trochu klidného života hlavní hrdinky, která se se vším vyrovnává s humorem sobě vlastním. ***** Markéta nedávno oslavila třicítku, ale stále běduje nad zpackaným životem a s humorem jí vlastním z toho dost hlasitě viní všechny kromě sebe. Ona přece chyby nedělá. Možná je ale načase, aby začala méně bědovat a víc se věnovala lidem, kterým na ní ještě pořád záleží, i když mají třeba hrozný účes na hlavě. Přestane si svůj život konečně ničit utkvělými představami, kterých má plnou hlavu?
CHTĚLA JSEM SI ZÍSKAT PRINCOVO SRDCE… A SKONČILA JSEM S KRÁLEM. V touze usednout na světlozemský trůn jsem oživila dávného okřídleného vládce - a považovala jsem ho za přítele, dokud mě neobelhal a neuvěznil. Lorcan sice tvrdí, že mě drží v zajetí v zájmu mého vlastního bezpečí, ale zároveň mě evidentně považuje za svůj majetek. Vypadá to, že z toho pět set let dlouhého spánku pěkně blouzní. Možná jsme sice spojeni tím zatraceným myšlenkovým poutem, ale i tak jsme každý pánem svého vlastního osudu - a já hodlám ten svůj vést daleko od Nebeského království a proroctví, jimiž to místo oplývá… a hlavně daleko on něj. Rychle ale zjistím, že se před tímto panovačným mužem nedá tak snadno utéct. A upřímně, ani už si nejsem jistá, jestli utíkat chci.