Do premonstrátského ženského kláštera Rosa coeli přijíždí urozená panna Svatava z Deblína, aby se stala novickou. Měla se vdávat, ale její otec se s rodinou jejího ženicha nepohodl a raději poslal dceru do kláštera. V klášteře se Svatava učí číst a psát a poznává také Mladu Přemyslovnu, dceru zemřelého českého knížete Václava II. Poklidně plynoucí dny však naruší dva vojáci, kteří se do kláštera vloupají. Mužské osazenstvo sice oba lupiče zneškodní, ale protože je brzy jasné, že se nejedná o obyčejné vloupání, ujímá se vyšetřování soudce brněnské provincie Lev z Klobouk. Lupiči totiž patřili do družiny markraběte Vladislava Jindřicha, bratra krále Přemysla Otakara I.
CHTĚLA JSEM SI ZÍSKAT PRINCOVO SRDCE… A SKONČILA JSEM S KRÁLEM. V touze usednout na světlozemský trůn jsem oživila dávného okřídleného vládce - a považovala jsem ho za přítele, dokud mě neobelhal a neuvěznil. Lorcan sice tvrdí, že mě drží v zajetí v zájmu mého vlastního bezpečí, ale zároveň mě evidentně považuje za svůj majetek. Vypadá to, že z toho pět set let dlouhého spánku pěkně blouzní. Možná jsme sice spojeni tím zatraceným myšlenkovým poutem, ale i tak jsme každý pánem svého vlastního osudu - a já hodlám ten svůj vést daleko od Nebeského království a proroctví, jimiž to místo oplývá… a hlavně daleko on něj. Rychle ale zjistím, že se před tímto panovačným mužem nedá tak snadno utéct. A upřímně, ani už si nejsem jistá, jestli utíkat chci.