V březnu 1944 byla Ginette Kolinka zatčena gestapem společně se
svým otcem a dvanáctiletým synovcem, a deportována do Osvětimi -
Březinky. Následovaly deportace do Bergen-Belsenu, Raguny a
Terezína. Tato kniha přináší ojedinělé svědectví o tom, co Ginette
Kolinka viděla a zažila ve vyhlazovacích táborech. Vypráví o tom,
co ona a statisíce dalších museli přežít. Bití. Hlad. Nenávist.
Zimu. Slova. Nahotu. Nepředstavitelnou špínu. Krutost. Barbarství.
Ale někdy také sounáležitost. Vzpomíná na šaty, které dostala, a
které ji zachránily.
Nikdy není dost toho, co bylo o hrůzách druhé světové války napsáno
a řečeno. Ginette Kolinka o tom všem vypráví proto, aby se na to
nikdy nezapomnělo. Abychom stále měli na paměti události, které by
se neměly opakovat. A čím více náš svět zabředá do války a
nenávisti, tím více bychom si o událostech a hrůzách tehdejší doby
měli vyprávět a číst.
Vlasy ženy klečící u náhrobku vlají ve větru, oči upírá na zem, ústa má pootevřená v tiché modlitbě. Ale vosk, který jí kape ze studených modrých rtů, ukazuje, že už je příliš pozdě na to ji zachránit... br br Ve svůj první den po návratu k dentonské policii po těžkém traumatu pátrá detektiv Josie Quinnová po pohřešované ženě Krystal Duncanové, matce jednoho z pěti dětí, které zahynuly před dvěma lety při tragické nehodě školního autobusu. Jen o několik hodin později Josie najde Krystalino tělo vedle hrobu její dcery. br Krystal a další rodiče zemřelých dětí se scházeli v podpůrné skupině. Jakmile se Josie a její tým začnou jednotlivými truchlícími zabývat, zjistí, že každý z nich skrývá nějaké tajemství – ale čí tajemství stojí za vraždu? br Když je poblíž místa autobusové nehody nalezeno tělo další mladé matky, případ nabere děsivý spád. Členové podpůrné skupiny mizí jeden po druhém a Josie musí využít každou vteřinu, aby zachránila životy rodičů, kteří již vytrpěli dost…