V trojici brilantních povídek Keeganová zkoumá různé podoby
vztahů a příčiny toho, co je narušuje a ničí. V titulním příběhu
Na konci dne nás seznamuje s mužem, který tráví dlouhý
víkend osudovým přemítáním nad ženou, s níž by mohl strávit život,
jen kdyby se byl kdysi zachoval jinak, než jak se stalo. V
následující povídce Pomalá, bolestná smrt sledujeme
spisovatelku na rezidenčním pobytu v přímořském domě literáta
Heinricha Bölla. Její pobyt ovšem naruší příjezd akademika, který
ji vnucuje nejen svoje názory, ale také samu svou přítomnost. Třetí
příběh Antarktida věnuje autorka vdané ženě, která odjíždí z
města s jasným cílem: Zjistit, jaké to je, vyspat se s jiným mužem.
Plány se nevyvíjí tak, jak si představovala, a ona končí v sevření
majetnického cizince.
Každý z příběhů sleduje jiný osud, přesto je všem společné téma
pokřivených vztahů a zkoumání toho, co mezi ženy a muže klade
překážky. Ať už jde o nedostatek štědrosti, tíhu očekávání či
přítomnost hrozícího násilí. Na první pohled nenápadné povídky jsou
hluboké, silné a zůstanou ve čtenářích ještě dlouho po přečtení
poslední stránky.
CHTĚLA JSEM SI ZÍSKAT PRINCOVO SRDCE… A SKONČILA JSEM S KRÁLEM. V touze usednout na světlozemský trůn jsem oživila dávného okřídleného vládce - a považovala jsem ho za přítele, dokud mě neobelhal a neuvěznil. Lorcan sice tvrdí, že mě drží v zajetí v zájmu mého vlastního bezpečí, ale zároveň mě evidentně považuje za svůj majetek. Vypadá to, že z toho pět set let dlouhého spánku pěkně blouzní. Možná jsme sice spojeni tím zatraceným myšlenkovým poutem, ale i tak jsme každý pánem svého vlastního osudu - a já hodlám ten svůj vést daleko od Nebeského království a proroctví, jimiž to místo oplývá… a hlavně daleko on něj. Rychle ale zjistím, že se před tímto panovačným mužem nedá tak snadno utéct. A upřímně, ani už si nejsem jistá, jestli utíkat chci.