„Jednou v noci mi zavolala matka. Řekla mi, že muž, se kterým
žije, je opilý a uráží ji. Před pár lety odešla od mého otce, aby
unikla domácímu vězení, a nyní byla opět v pasti. Děje se to už
dlouho, tajila to přede mnou. Poradil jsem jí, aby okamžitě odešla.
Ale kam, bez peněz, bez kvalifikace, bez řidičského průkazu? Jaké
možnosti se nabízejí ženě, která celý život jen vychovávala děti a
trpěla mužskou brutalitou?“
Édouard Louis ve svém novém díle navazuje na příběh své matky,
který začal vyprávět v knižní eseji Boje a proměny jedné ženy. V
textu na pomezí eseje a prózy nově promýšlí a rozvíjí úvahy o
mužské agresivitě, násilí na ženách a znovu dává hlas těm, kteří by
jinak zůstali nevyslyšeni.
V divokém Vachánském koridoru uvízl americký výzkumný tým. Nic tragického, jen nepříjemný problém s logistikou. Nová afghánská vláda chce, aby se vědci v pořádku vrátili domů. Americká vláda chce, aby se vědci v pořádku vrátili domů. Všichni chtějí, aby se vědci v pořádku vrátili domů. Snadný úkol pro vojáky země, která se Afghánistán nikdy nesnažila ovládnout. Britové jsou mimo hru, Rusové jsou mimo hru, Američané jsou mimo hru. Češi mají ve Střední Asii dobrou pověst. Jedno letadlo, pár terénních vozů, pro jistotu pěchotní zbraně, lehce nepřiměřená zásoba munice, tři desítky chlapů a jedna žena – odstřelovač. „Tohle bude nejlepší dovolená mýho života." – desátník Kocman