V dlouhé řadě básníků, zhudebněných a interpretovaných Vladimírem Veitem, nemůže samozřejmě chybět ani Jaroslav Seifert. S jeho poezií se písničkář nesetkává poprvé, Ukolébavku nahrál Veit na své debutové legendární album Texty (1982) a další básně se objevily i na jeho exilovém albu Ve lví stopě (1985) nebo později na soukromě vydaných deskách Jménem poesie (2003) a Křišťálové studánky (2004). V roce svých pětasedmdesátin se Vladimír Veit k Seifertovým básnickým skvostům vrátil a připravil z nich celé album Milenci ve sněhu. Spojením ryze české poezie s Veitovými melodiemi vznikly nahrávky pěkně dokládající, že naše městské písničkářství stále žije, byť je mnohdy přehlíženo a přehlušeno každodenním šumem. Spolu s básníkem i písničkářem se tak alespoň na chvíli můžeme přiblížit některým krásám světa.
Byla pokušením, kterému nedokázal odolat… br br Když Sebastian Gallo zahlédl, jak ji ten chlap cpe do kufru, nemohl tomu uvěřit. Šlo o Jelenu Jeninu, jedinou dceru nejkrutějšího šéfa Bratvy v Chicagu. Bratva nenávidí celou Sebastianovu rodinu a jeho strýčka dokonce upálili zaživa. br br Měl Jelenu ponechat jejímu osudu, ale ona bojovala jako Valkýra – nádherná, divoká a nezlomná. Sebastian ji musel zachránit. A poté, co to mezi nimi velmi silně zajiskřilo, je mu jasné, že si ji musí také podmanit. br br Jelena je odhodlaná nepodrobit se žádnému muži. Na druhou stranu ji už ale nebaví být pěšákem v otcově hře. Zatímco jejich rodiny vedou nelítostný boj po celém městě, hýbou figurkami na šachovnici a přísahají si pomstu, Sebastian se rozhodne, že bude zápasit o její srdce a svobodu – ať to stojí, co to stojí. br Ví, že jsou si souzeni. br br A aby to dokázal, dotlačí ji až na hranici jejích možností.