„Metamorf je podle našich mýtů bytost jednoznačně promiskuitní,
jejíž smysl a účel spočívá výhradně v uspokojování sexuálních
potřeb druhých. Naše legendy jej degradují na předmět bez vlastní
vůle a vlastních cílů, na bytost bez morálky, bez zábran a beze
cti. Na bytost nekonečně proměnlivou a měnící se. Na bytost plně se
ztotožňující s heslem Kam vítr, tam plášť. Naše společnost
přirozeně směřuje k tomu takovými lidmi pohrdat a vylučovat je ze
svého středu, a přesto jsou metamorfové v našich pověstech bytosti
dokonalé jak fyzickým vzhledem, tak duší, bytosti hodné obdivu a
těšící se respektu a úctě. V našich mýtech vždy vystupují v pevných
mocenských pozicích, ve statusu rádce, ochránce a spasitele. A to
je paradox metamorfa, jehož příčiny se nikdo nesnažil odhalit.“
převzato se svolením autora z článku Jonathana Fressona Utajené
kořeny metamorfní legendy
Rovnostářské Spojené světy, poživačný Sikarijský svaz a kastovní
Matriarchát. Tři galaktické říše, které spolu udržují příměří,
přestože jejich výchozí filosofie a morálka jen těžko mohou být
odlišnější. Pečlivě opatrovaná rovnováha ale bere za své s
příchodem metamorfa – mytické bytosti, která dokáže měnit osobnost
a stát se tak kýmkoli. Zprvu jen přitahuje pozornost a vyvolává
zvědavost, ale záhy se stává ohniskem, v němž se zájmy a touhy
mocných střetávají. Zdá se, že válka bude nevyhnutelná.
CHTĚLA JSEM SI ZÍSKAT PRINCOVO SRDCE… A SKONČILA JSEM S KRÁLEM. V touze usednout na světlozemský trůn jsem oživila dávného okřídleného vládce - a považovala jsem ho za přítele, dokud mě neobelhal a neuvěznil. Lorcan sice tvrdí, že mě drží v zajetí v zájmu mého vlastního bezpečí, ale zároveň mě evidentně považuje za svůj majetek. Vypadá to, že z toho pět set let dlouhého spánku pěkně blouzní. Možná jsme sice spojeni tím zatraceným myšlenkovým poutem, ale i tak jsme každý pánem svého vlastního osudu - a já hodlám ten svůj vést daleko od Nebeského království a proroctví, jimiž to místo oplývá… a hlavně daleko on něj. Rychle ale zjistím, že se před tímto panovačným mužem nedá tak snadno utéct. A upřímně, ani už si nejsem jistá, jestli utíkat chci.