Metafory, kterými žijeme

Základní dílo kognitivní lingvistiky způsobilo ve své době revoluci ve filosofii jazyka a přístupu k němu vůbec. Fundamentální premisy, na základě nichž byly jazyk a myšlení v jazyce teoreticky i prakticky zpracovávány a pojímány, byly tímto dílem narušeny a musely být přebudovány. Základní strukturou jazyka už nebylo slovo či propozice, ale metafora, která se dostala do popředí zájmu jazykovědců i filosofů. Metafora sama současně přestala být výsostnou doménou básnického světa a aktualizace jazykových forem a přesunula se v celé šíři do sféry běžné komunikace. Současně se ukázala podstatná role metafory také v nejazykových oborech: v teorii poznání, estetice, kulturní antropologii, sociologii, psychologii ad. Metafora je podle autorů prvotním konceptem organizace světa, myšlení i sebe sama. Autoři vycházejí z nejběžnějších příkladů každodenních situací, v jejichž vnitřní struktuře nacházejí podobnosti s vytyčenými centrálními metaforami a ukazují jejich uspořádání. Na mnoha analytických příkladech dokazují formativní sílu metafory: její vliv v politice, válce, finančnictví, byznysu, kultuře, médiích. Způsob, jimiž svůj výklad podávají, je velmi jednoduchý, čistý, terminologicky nezatížený a přístupný. Toto revidované vydání je rozšířeno o rozsáhlý autorský doslov, v němž Lakoff a Johnson shrnují výsledek působení své knihy od 80. let, kritiku a rozšířené badatelské pole jejich teorie metafor a srovnávají svá východiska a závěry s opozičními koncepcemi a protichůdnými teoriemi. Metafory, kterými žijeme vyšly poprvé r. 1980 a od té doby v dalších a dalších vydáních i v překladech do mnoha jazyků. George P. Lakoff (*1941) je profesorem lingvistiky na University of California, Berkeley, CA, USA. Polem jeho zájmu jsou některé oblasti pojmové analýzy v rámci kognitivní lingvistiky. Zaobírá se povahou konceptuálních systémů (zejm. metaforických systémů pro koncepty času, události, příčiny, citů, morálky, egocentrických kategorií, politiky ad.) a jejich vyjadřováním v různých jazycích světa. V oblasti kognitivní sociální vědy se zabývá aplikacemi kognitivní sé-mantiky. S Markem Johnsonem zkoumá důsledky kognitivní vědy pro filozofii. S Jeromem Feldmanem se zabývá neurálními základy a reprezentacemi konceptuálních systémů. Nejnověji se věnuje i kognitivním metaforickým strukturám v matematice.Mark L. Johnson (*1949) je profesorem filozofie na University of Oregon, Eugene, OR, USA. Hlavním okruhem jeho zájmu je filozofie jazyka, teorie metafory, tzv. vtělená filosofie a kognitivní věda a vzájemný vztah těchto disciplín. Další jeho doménou je filozofie umění, estetika a vztah hudby a významu. Předmětem jeho badatelského zájmu je také filozofie Immanuela Kanta, zejména jeho teorie morální a estetická. Čtvrtým okruhem je morální fi-lozofie v nejširším slova smyslu. Nadto se Johnson obírá i americkou filozofií, zejména pragmatismem, a nověji také kognitivní neurovědou.