Messi

„Bůh sestoupil na Zemi a jmenuje se Messi.“ SAMUEL ETO´O FC Barcelona, útok Messi – Eto´o - Ronaldinho, Mistr Španělska 2006, vítěz Ligy mistrů 2006. Velká cesta vzrůstem malého chlapce z Rosaria však v Barceloně započala už 14. prosince 2000 neobyčejným a vzrušujícím příběhem napsaném perem na papírovém ubrousku restaurace Pompela. Carles Rexach, sportovní ředitel Barcelony, sedící naproti třináctiletému Leovi, vytáhne pero, spontánně vezme nejbližší ubrousek a na něj napíše jednoduchou smlouvu mezi klubem a fotbalistou, vlastně klukem. Nevídanému aktu s údivem přihlížejí agent Horaccio Gaggioli a Josep Minguella, hlavní scout, Barcy. A právě příběhem magického až kouzelného papírového ubrousku začíná naše kniha o lehkosti fotbalového génia Lionela Messiho, zřejmě nejlepšího fotbalisty historie. Obsah ubrousku si přečteme. I Luís Enrique, bývalý kouč Blaugranas, o nadpozemském talentu Argentince svěřil|: „Leo by zápas rozhodl, i kdyby u něj jedl večeři.“ Jedinečný, neopakovatelný hráč, v jehož provedení působí fotbal jako opravdová hra, snadně, a přitom neskutečně účelně, je gólová. Leo se navíc stal vůdcem. I proto je Messi ozdoben přívlastkem Zlatého chlapce podobně jako mistr světa z roku 1986 Diego Maradona, uctívaný jako božský, dnes hledící na svého nástupce z nebe. Právě Diegovi autor věnuje v knize speciální přílohu MARADONA. Messi se jako čerstvý majitel Světového poháru může pyšnit ohromující bilancí 838 soutěžních gólů. Suma sumarum v průměru 50 branek za sezonu s číslem 0,77 gólu na zápas! Jen o krok za druhým fenoménem naší doby, Cristianem Ronaldem (901 gólů!, 0,72 na utkání). Oba si za posledních patnáct let podmanili fotbalovou planetu, za nimi zela a nadále zívá obří propast. Leo oproti skvělému Portugalci, mistru Evropy 2016, má však ve vlastnictví nejcennější Světový pohár a osm Zlatých míčů pro nejlepší fotbalistu, tedy o tři více než jeho věčný rival i souputník. Mého hrdinu Lea musí těšit, jak se o něm vyjádřil právě Cristiano, když odpověděl na otázku, kdo je nejlepším hráčem, jakého kdy viděl. „Největším fotbalistou je v mých očích Messi. Rozdíl mezi námi s Leem a dalšími výbornými hráči, jakými byli třeba George Best, můj brazilský jmenovec Ronaldo či Ronaldinho, je v tom, jak dlouho jsem s Messim na vrcholu.“ Oba přirozeně nechybějí v příloze VLÁDCI PLANETY, kterou autor rovněž obohatil Messiho biografii. Lionel, dnes společně právě s Cristianem - po boku Pelého, Maradony a Cruijffa - jeden z nejlepších fotbalistů historie, ne-li nejlepší vůbec, a technicky nepochybně nejvybavenější hráč, nepřestává za svou úžasnou kariéru děkovat také dvěma obyčejným a zároveň výjimečným ženám. Matce, a především babičce. Obě nesou pro Lea vzácné jméno Célia. „Posílám vzkaz mojí babičce, která mě k fotbalu přivedla, ale už se nemůže dívat, kam jsem se díky němu dostal.“ Maminka, vynikající kuchařka, o své matce, tedy oné skvělé babičce, mimochodem umné cukrářce, prozradí: „Trvala na tom, aby Leovi dovolili hrát, když ještě neměl věk, byl nejmladší a nejmenší. ‚Přihrajte Lionelovi, tomu malému chlapci, protože on umí střílet góly,‘ vykřikovala vždycky. “A byla to ona, přesvědčila nás, abychom mu koupili kopačky.“ Cesta, jakou Leo, dodnes v podstatě skromný kluk, k velké slávě ušel, se podobá příběhu z fantastického filmu. Jejím základem bylo, že od svých čtyř let miloval balon. “Drobek”, jak mu říkali, v jedenácti míč ovládá jako nějaký kouzelník, ve škole s ním všichni chtějí hrát, protože střílí nejvíc gólů. Jenže – jak fotbalová nebesa nadělí Leovi talent, tak mu v předpubertálním věku ubírají na výšce. Nedostává se mu růstového hormonu a ve dvanácti třinácti zůstává sotva na sto třiceti centimetrech! Trpasličí chlapec, navíc často nemocný, byť se jeví jako génius, přece nikdy ne