Paměti prof. PhDr. Františka Mezihoráka, CSc., Dr. h. c. – Memofaktopis odrážejí jeho osudy po nuceném odchodu z Univerzity Palackého v r. 1968 a pak po návratu na akademickou půdu v r. 1900. Nejvýraznějšími kapitolami jsou ty, jež zachycují jeho roli v olomoucké sametové revoluci, ve funkci prorektora UP pro rehabilitace a děkana pedagogické fakulty, ve formování katedry evropských studií na filozofické fakultě a katedry společenských věd na fakultě pedagogické. V mnoha vazbách na vysokoškolskou činnost je vzpomenuta jeho aktivita v politice komunální, celostátní i mezinárodní, zvláště pak jeho působení v Senátu PČR a v Radě Evropy. Na minimum jsou omezeny vzpomínky ryze osobní. Autor zvolil i zcela novou formu pamětí. Vycházeje z faktu, že každé vzpomínky jsou velmi subjektivní, pokusil se jejich obsah podložit dokumentací, jež všechna tvrzení posilují. Proto také vytvořil nové slovo pro název svých pamětí – Memofaktopis.
Everly vždycky věděla, že je jiná. Dcera kazatele, vychovaná v dusivém prostředí náboženského společenství, kde byla magie hříchem a její vlastní schopnosti zakázaným tajemstvím. Celý život poslouchala, potlačovala svou sílu, a přesto cítila, že v ní dřímá něco většího. Pronásledovaly ji zlé sny a vidiny, volaly ji neodbytné temné hlasy – a pak přišla chvíle, kdy se její život navždy změnil. Callum, pradávný démon, je osamělý lovec božstev odsouzený k věčnému putování světem a k boji proti silám, které by zničily celý svět. Po tisíce let čekal na svou jedinou osudovou ženu – na čarodějku, která se mu zjevovala ve snech a mohla změnit budoucnost. Když se jejich cesty konečně zkříží, není to náhoda. Je to osud. Brutální vražda, dům plný magie, tajemství ukrytá za zdmi a odhalení, která zpochybní všechno, co Everly dosud znala. Callum ví, že se v Everly skrývá moc, která by mohla zničit jeho nepřítele – a že cena za její využití bude zdrcující.