Román Melog je zároveň mysteriózním thrillerem, laskavou i krutou satirou o ceně vědění ve společnosti a především prózou kypící jazykovým a situačním humorem. Melog je románem o přátelství a lásce, ale též o jejich protikladech, o nenávisti a zášti. Český překlad tohoto kymerského románu je v pořadí teprve druhým svého druhu v celé historii českého překladatelství – počin, jenž poskytuje českému čtenářskému publiku jedinečnou příležitost seznámit se s tvorbou Mihangela Morgana, jednoho z předních spisovatelů Velké Británie. Jestliže čtenáři o panu Morganovi dosud neslyšeli, jistě si vybaví Dianu, princeznu z Walesu, jejíž manžel Charles se onomu starému jazyku – jinak také velštině – učil, avšak obstojně jím prý nikdy nemluvil. I s Charlesem a Dianou se možná lze v knize setkat… Dr. Jones žije usedlým životem, který zasvětil studiu a četbě. Jednoho rána se však stárnoucímu učenci obrátí život vzhůru nohama. Na sobotní procházce rodným městem na jihu Kymerska se za vskutku dramatických okolností setká s Melogem, imigrantem z daleké, neznámé země Laxarie, která trpí pod jařmem kruté okupace. Dr. Jones se podivného mladíka ujme. A podivný je nejen Melogův vzhled, nýbrž i jeho nekonvenční chování, které jemu i Dr. Jonesovi přivodí všemožné nesnáze, nechtěná dobrodružství a setkání s celou paletou ne vždy přátelských jedinců od náboženských fanatiků, přes světce a věštce až po narkomany a krvelačné gangstery. Při četbě laskavému čtenáři doporučujeme podávat černý čaj nebo silnou kávu a staré dobré britské fish-and-chips, a to alespoň s takovým množstvím octa, že by to utopilo celou Armádu spásy.
Sebastian St. James potřeboval srazit hřebínek, a tak jsem s ním vyběhla. Ale jemu se to líbilo. Než jsem se nadála, už jsem měla šaty vyhrnuté až ke krku. Evidentně se mnou chtěl taky zacvičit. Tahle akce tedy vůbec nedopadla podle mých představ. Oba jsme si odsouhlasili, že se rozejdeme jako dospělí. Pěkně bez závazků. Až na to, že jsem nemohla vystát, že tak snadno odešel. Takže jsem se se svým zklamáním poprala jako rozumná žena. Navštívila jsem jednu z jeho autogramiád a chrstla mu kávu do tváře. Pak jsem sebou praštila o zem, když jsem se snažila utéct jeho ochrance. Než jsem se nadála, vzpamatovávala jsem se v Sebastianově domě. Pak mi nabídl práci, a sice abych mu hlídala kočku a zůstala v jeho paláci. Přála bych si říct, že jsem ho poslala někam. Ale práci jsem potřebovala víc, než jsem si byla ochotná připustit. Takže teď bydlím s nechutně pohledným spolubydlícím, kterého bych chtěla uškrtit a zároveň si ho osedlat. Ale není se čeho bát. Nemá „čas na vztahy“. Kdepak. Jen trucuje, mračí se a poroučí mi. Ovšem to bych nebyla já, kdyby se všechno nezkomplikovalo. Jsem těhotná. Možná se zeptáte, kdo je otec? Trochu vám napovím. To dítě se nejspíš narodí s roztomilými růžky a vidlemi.