Lužanská mše IV. - Mecenáš v obnošené vestě, 2. vydání

Román Mecenáš v obnošené vestě je o největším českém mecenáši Josefu Hlávkovi. Jeho umělecký a osobní život od raného dětství zachytila Valja Stýblová v díle Lužanská mše. V jejím novém románu vystupuje Hlávka jako mecenáš na odpočinku, v obnošené vestě, který už má za sebou mimořádně plodný život nejen v počtu staveb, které provedl ve Vídni, Černovcích, v Praze, v Itálii a jinde. Byl také jedním z posledních výrazných architektů církevních chrámů. Vydělal svou prací architekta a stavitele pohádkové bohatství, překonal zákeřnou chorobu, která ho upoutala na invalidní vozík, a zase se postavil na vlastní nohy. Dvakrát ovdověl a žil na svém zámku v Přešticích. Právě v této době začíná nový román Valji Stýblové. Hlávka vykoná čin, který nemá v české společnosti obdoby a vyžaduje i mnoho přemýšlení k jeho pochopení. Hlávkovi se podařilo založit a vybudovat Českou akademii věd. Získal podpis císaře Franze Josefa na zakládací listinu a činnost vědecké instituce hradil ze svých peněz. Vyvolalo to mnoho závisti, nedůvěru a podezření, že si Hlávka jen na něco hraje. Ale on opravdu všechno, co měl, dal do své nadace a žil tak skromně, že v tom jeho okolí vidělo podivínství. Svůj majetek pro sebe vůbec nevyužíval, jako by ho nepotřeboval. Na přelomu 19. a 20. století založil koleje pro vynikající studenty a svoji nadaci zajistil tak důmyslně, že funguje dodnes i 100 let po jeho smrti. V románu vystupuje Hlávka jako člověk, který konkrétními činy naplnil myšlenku, že duchovní a materiální zázemí pro svůj rozvoj, který český národ historicky ztratil po Bílé hoře, může dát národ jen sám sobě a získat ho zpět také prostřednictvím mecenášství. Proto v Hlavkově počínání nenajdeme nic marnotratného a okázalého, naopak musíme obdivovat, s jakou důmyslností, racionalitou a velkorysostí dokázal využít svého bohatství ku prospěchu českého národa.