Rošťácká dobrodružství Maxe a Mořice (1865) vycházela nejprve
časopisecky, později vyšla mnohokrát i knižně pod plným titulem Max
und Moritz, eine Bubengeschichte in sieben Streichen. Měla značný
úspěch nejen v Německu, ale záhy byla také přeložena do desítky
světových jazyků. Významné místo příhod obou darebů v historii
komiksu je dáno nejen formálními vlastnostmi seriálu samotného, ale
také tím, že Max a Mořic určili celou mohutnou větev komiksů.
Nejen k fanouškům tohoto žánru se po dlouhé době půstu konečně
dostává druhé vydání.
CHTĚLA JSEM SI ZÍSKAT PRINCOVO SRDCE… A SKONČILA JSEM S KRÁLEM. V touze usednout na světlozemský trůn jsem oživila dávného okřídleného vládce - a považovala jsem ho za přítele, dokud mě neobelhal a neuvěznil. Lorcan sice tvrdí, že mě drží v zajetí v zájmu mého vlastního bezpečí, ale zároveň mě evidentně považuje za svůj majetek. Vypadá to, že z toho pět set let dlouhého spánku pěkně blouzní. Možná jsme sice spojeni tím zatraceným myšlenkovým poutem, ale i tak jsme každý pánem svého vlastního osudu - a já hodlám ten svůj vést daleko od Nebeského království a proroctví, jimiž to místo oplývá… a hlavně daleko on něj. Rychle ale zjistím, že se před tímto panovačným mužem nedá tak snadno utéct. A upřímně, ani už si nejsem jistá, jestli utíkat chci.