Martinů: Fresky, Paraboly, Rytiny

Bohuslav Martinů – Fresky, Paraboly, Rytiny Bohuslav Martinů (1890–1959) – Předehra H 345 (1953), Fresky Piera della Francesca H 352 (1955), Skála H 363 (1957), Paraboly H 367 (1957), Rytiny H 369 (1958) Symfonický orchestr Českého rozhlasu, dirigent Tomáš Netopil „A sochař hněte tvář z hlíny. Ty pak jsi při svém putování prošel kolem jeho díla, pohlédl na onu tvář a ubíral se dál svou cestou. A hle, nebyl jsi už týmž. Nepatrně proměněn, ale proměněn.“ Motto, jež si Martinů vybral z Citadely A. de Saint-Exupéryho pro jednu ze svých Parabol, poeticky pojmenovává i proměňující sílu jeho posledních symfonických opusů. Po šestici symfonií zkomponovaných na americké půdě vznikají tato díla již na evropském kontinentu, mnohem blíž skladatelově vlasti. Symfonický triptych Fresky Piera della Francesca byl inspirován dílem génia italské renesance. „V těchto freskách je obsažen zvláštní druh slavnostního a strnulého ticha ... a je to tato potemnělá barevná atmosféra, co jsem se pokusil vyjádřit hudbou.“ Navazující třívěté Paraboly jsou dalším skladatelovým podobenstvím o světě a hledání člověka v něm. Symfonické preludium Skála odkazuje na přistání anglických osadníků v Americe roku 1619, i na Martinů vlastní osud poutníka bez domova. Vůbec posledním symfonickým dílem Martinů se staly Rytiny; spíše jemná kresba protkaná tichem než pastózní malba, na jakou jsme z předchozích symfonických opusů zvyklí. Tato výjimečná, vrcholná díla zůstávají stále nedoceněna. Nová supraphonská nahrávka SOČRu s renomovaným Tomášem Netopilem dává naději, že se to změní. Byla by škoda takovou krásu minout. Pozdní vrcholy Bohuslava Martinů – hloubka a krása dosud neobjevená