Martin Kratochvíl & Jazz Q, Big Band: Oxymoro

Jednou o Vánocích, někdy začátkem devadesátých let, jsem chtěl na chvíli přestat poslouchat jen jazz nebo jazzrock a do přehrávače CD jsem vložil album s názvem Vánoční písně a koledy. Aranžérem skvěle nahraného bigbandového projektu tradičních vánočních koled byl Milan Svoboda, v té době již renomovaný muzikant i skladatel provozující svůj band vynikajících jazzmanů. Neuplynou Vánoce, abych si tenhle hudební pamlsek znovu nepustil. Těším se na něj vždy víc než na Rybovku. Od té doby uplynulo mnoho let, natočil jsem mnoho alb i filmů; dokonce jsem se sám pustil do aranžování vlastních věcí pro Jazzový orchestr československého rozhlasu, za které jsem tehdy obdržel stipendium na Berklee College of Music v Bostonu. Tam přivál čas o pár let později i Milana Svobodu. Přestože jsme měli na Berklee stejné učitele, Milan tam dosáhl v aranžování a instrumentaci opravdového mistrovství, což osvědčil ve své další práci s big bandy vlastními, školními i cizími. Ani já jsem s Jazz Q nezahálel, o čemž svědčí serie alb ZNOVU, TALISMAN, AMULET, SILOČÁRY, RITUÁL a další. Je tedy skoro logické, že moje hudební cesta musela podlehnout vábení té krásy bigbandového zvuku i poezii širších harmonií. Původně jsem Milanovi zavolal s nápadem, aby udělal s mými skladbami totéž, co s těmi koledami; aby je reharmonizoval a tvůrčím přístupem instrumentoval do „moderní“ hudby. Milan to snad zkoušel, ale po čase se ozval, že lepší nápad bude vyjít ze sólistické tradice Jazz Q a tomu přizpůsobit jazyk nových aranžmá. Tak se nakonec také stalo a světlo světa spatřil Svobodův výběr deseti skladeb z asi padesáti semifinalistů. Natočit album s big bandem může být finanční sebevražda. Chcete-li se jí vyhnout existuje jediný recept: vybrat ty nejlepší muzikanty z nejlepších, kteří zahrají svoje party takřka napoprvé, navíc s přesností i jazzovým cítěním které originály vyžadují. Není možné trávit ve studiích měsíce a ruinovat tím rozpočet. Milan doporučoval natočit projekt po sekcích na předem nahranou rytmiku. To by sice mohlo ubírat dílu jistou spontaneitu se kterou se hraje tutti, ale výrazně to přidá na přesnosti. Také se nemusí celé větší části skladby stále opakovat kvůli, byť malému, kiksu. Přítomnost Svobody měla blahodárný vliv na jím vybrané hudebníky a práce šla vcelku dobře. Segment k segmentu a notička po notičce začaly stavět ten velkolepý sound akustických nástrojů a sílu velkého orchestru. Když byly nahrány základní obrysy všech kompozic, přišla teprve na řadu sóla muzikantů z Jazz Q. I v tento moment číhají nástrahy: přemíra možných barev hlavně klávesových nástrojů by mohla zbytečně rozmělnit klasický zvuk jazzového big bandu. Ten si ale za léta zvykl na elektrické Fender piano a bazální zvuk minimoogu, takže na této omezené kombinaci jen s malým obohacením synthezérem Nord Stage už zůstalo. Zdeněk ale vytáhl celou baterii zvuků elektrických kytar, ze kterých ten zkreslený „mahavishnovský“ sound byl dominantní. „Rock’n’roll si z našeho jazzrockového zvuku vzít nedáme“ hřímali hráči z Jazz Q jedním hlasem. Vždy s malými časovými odstupy se pak začal rodit při mixu celý projekt. Ani tam nebyly názory na výsledné tvary jednotlivých skladeb jednotné. Hádkám muzikantů i nahrávacího inženýra Matěje ale zas přijel zabránit autor aranžmá Svoboda. Ten šalamounsky prohlásil: „Tak i tak, vše je možné“ Neexistuje jednotný recept na bigbandový mix. Různé cesty mohou vést k dobrému výsledku. A tak v průběhu skoro půlroku se narodily nové tvary starých kompozic. Darmošlap, úvodní skladba alba Talisman otevírá i Oxymoron. Tohle staré řecké slovo, překládané často jako protimluv, velice dobře vystihuje náladu i kontrast celého alba. Harmonicky Darmošlap trochu připomíná dvanáctitaktové blues, ale většinou je v sólech otevřenější. Fender válcuje i bigbandové podkresy, kytara je v sóle jazzovější. Stínohra z LP a CD Znovu je velmi nejazzová kompozice v lyrické podobě, skvěle podtržená bigbandovou partiturou. Kytara i minimoog hrají halená básnivá sóla, baskytara Přemysla Fauknera měkce doplňuje melodii. Zlý sen zpívala kdysi dávno s Jazz Q Jana Koubková. Afroamerická jednoduchá harmonie je ideálním podkladem pro improvizaci el. piana Fender i kytary. K poslechu je skladba také jen s Tony Ackermanem a Musou Zangim na LP a CD Letopis. Závrať, akustická balada z alba Znovu hraná jen v duu Ackerman – Kratochvíl doznala v bigbandovém aranžmá zásadní změnu. Kytarová figura je instrumentována pro trombony, melodii hraje minimoog s kytarou. Ve středu se zahušťuje harmonie postupem zmenšených akordů v duchu Johna McLauglina. Ortel, původně také z alba Talisman, je harmonicky bohatá a Milanovým aranžmá ještě obohacená jazzová balada s tématem hraným křídlovkou. Agresivní střed z nefunkcionální harmonie kontrastuje se snivým sólem minimoogu a expresivní kytarou. Bohatý je i speciál bandu s přesně artikulovanými bicími nástroji Filipa Jeníčka. Divoženka byla akusticky nahraná na albu Letopis. Spočívá na jednoduchém riffu piana i přehledné harmonii…