Čínští básníci se ve 20. století obrátili zády ke klasickým vzorům a hledali inspiraci u evropské a americké avantgardy. Aj Čching (1910-1996) patří ke druhé generaci čínských modernistů. Nejprve studoval malířství ve Francii, po návratu do Číny se však prosadil jako básník a čínskou poezii obohatil o nové, do té doby neznámé polohy. V době protijaponské války odešel do komunistických oblastí, kde se stal významným protagonistou kritického vystoupení intelektuálů na obranu ideálů rovnosti a svobody, jejichž potlačení po roce 1949 položilo základy kulturní politiky Čínské lidové republiky. Ve dvojjazyčném výboru své převážně rané poezie je básník představen jednak jako hravý experimentátor a pozorovatel kaleidoskopické rozmanitosti Evropy, a vedle toho jako vypravěč, který autenticky prostými slovy zachycuje chudobu a strasti života. Součástí knihy je rozsáhlá studie k básníkovu životu a dílu v souvislostech doby, z nichž vystupuje jeho touha po svobodě i pevná opozice proti čínské tradici.
DVACKADOBRA
Byl nádherný, starší a tajemný.
Věděla jsem, že máme problém, hned jak se naše oči setkaly.
Seznámili jsme se v kavárně můj první den v práci.
Usmál se, já uvnitř roztála... pak ochutnal moji kávu a vyhodil
ji.
Znovu, další den a další.
Tu kávu fakt nesnášel, a přesto se vracel.
Znala jsem jeho hru.
Říkal, že káva ode mě je smrt v hrnku.
Já jemu zas, že je dar ženám od Boha.
A nelhala jsem.
Pak jsme na sebe narazili mimo kavárnu – a tehdy to začalo být
zajímavé.
Už to nebyl uhlazený gentleman s dokonalými způsoby.
Pan Garcia ukázal svou temnější stránku, jeho touhy byly dravé a
nezkrotné.
Zažehl ve mně oheň.
Nemohli jsme si pomoct a bezhlavě se do sebe zamilovali.
Bylo to opojné.
Ale jeho démoni jsou temní, stejně jako ti moji.
Nevím, jestli to zvládneme, a vím, že mám jen dvě možnosti.
Odejít teď a zachránit se.
Nebo zůstat a doufat, že nás zachrání láska.
Volím druhou možnost.