Barokní učenec Blažej vynalezne stroj, který porušuje obecně platné fyzikální zákony. To velmi pobouří ligu padlých andělů. V jedenadvacátém století má malý čaroděj Jonáš starostí až nad hlavu. Máma mu zakazuje kouzlit i hrát fotbal a nejméně jeden padlý anděl se o jeho existenci nikdy, ale opravdu nikdy nesmí dozvědět. Do toho Jonáš čirou náhodou objeví záhadný předmět, který s nadšením dvanáctiletého kluka začne zvesela vědecky zkoumat. Zatímco v osmnáctém století andělé záchrannou misi totálně zpackali, v současnosti už nechtějí nic ponechat náhodě. Hon za magickým artefaktem začíná.
DVACKADOBRA
Ve světě Adriana Terranovy je zakázáno několik věcí.
Nesmíte ho zpochybňovat. Nesmíte ho vyzývat. Nesmíte ho oslovit
křestním jménem. A rozhodně mu nesmíte odporovat před všemi
zaměstnanci.
Tedy pokud nejste já.
Ráda bych řekla, že jsem se mu postavila a odešla bez úhony, ale to
bych lhala.
Nejdřív zařídil, aby mě vyhodili z práce, o kterou jsem si nemohla
dovolit přijít. Pak zajistil, že jediná pozice ve městě, jež jsem
mohla získat, bylo místo jeho osobní asistentky.
Svoji kancelář vede železnou pěstí a ledovým pohledem. Každý den v
jeho přítomnosti je zamračený a nevrlý. Každý okamžik je zkouška,
kdy čeká, že neuspěju, ale vždycky ho s radostí zklamu.
Říká se, že se mu nedá zavděčit. Že se nikdy neusmívá. No, před
výzvami neutíkám. Většinou jim jdu naopak v ústrety. Třeba když
jsem na služebních cestách tak vyděšená, že se během turbulencí
nechtíc dotknu jeho rozkroku. Nebo skončím napůl nahá v jeho
hotelovém pokoji. Ale jednu věc vím jistě. Bez ohledu na to,
kolikrát se musím dívat na jeho proklatě sexy zadek, mě to nezlomí.
A o nějakém ohýbání nemůže být ani řeč.