Ľudské a Božie cesty

a najít nejvýhodnější cenu za celou objednávku
Knihu koupíte v 1 e-shopu

Pokud se vám po kliknutí na tlačítko "Do obchodu" nezobrazí stránka knihy ve vybraném e-shopu, je třeba vypnout AdBlock ve vašem prohlížeči pro naši stránku. Návod na vypnutí je například na adrese https://o.seznam.cz/jak-vypnout-adblock/#1.

Ľudské a Božie cesty koupíte na Martinus.cz
Martinus.cz
24 Kč
Není skladem

Krátký popis
Táto knižka je štvrtým dielom spomienok pátra Vincenta Petríka z rušného obdobia zápasu o osobnú a rehoľnú existenciu. Nadväzuje na knihy Posledná vila (Dobrá kniha 1990), Čudná vojenčina (Dobrá kniha 1993) a Cudzincom vo vlastnom dome (Dobrá kniha 2000). Vo štvrtok diele Ľudské a božie cesty pisateľ chronologicky nadväzuje na predošlé, ale rozširuje opisovanú scénu o prostredie a životné príbehy osôb, s ktorými sa stretol pri obmedzených možnostiach svojho pôsobenia v čase náboženskej neslobody. Autormi, prípadne autorkami niektorých spomienok sú osoby, ktoré spolupracovali v pátrom Vincentom. Viaceré príspevky sú nielen svedectvom o minulosti, ale poskytujú aj priame či nepriame odpovede na otázky, s ktorými sa stretáme aj v súčsnosti.
Výběr knih vydavatele Dobrá kniha

Zobrazit všechny knihy vydavatele Dobrá kniha
Naše tipy


Spolubydlící na zabití
Spolubydlící na zabití - Penelope Bloom

Sebastian St. James potřeboval srazit hřebínek, a tak jsem s ním vyběhla. Ale jemu se to líbilo. Než jsem se nadála, už jsem měla šaty vyhrnuté až ke krku. Evidentně se mnou chtěl taky zacvičit. Tahle akce tedy vůbec nedopadla podle mých představ. Oba jsme si odsouhlasili, že se rozejdeme jako dospělí. Pěkně bez závazků. Až na to, že jsem nemohla vystát, že tak snadno odešel. Takže jsem se se svým zklamáním poprala jako rozumná žena. Navštívila jsem jednu z jeho autogramiád a chrstla mu kávu do tváře. Pak jsem sebou praštila o zem, když jsem se snažila utéct jeho ochrance. Než jsem se nadála, vzpamatovávala jsem se v Sebastianově domě. Pak mi nabídl práci, a sice abych mu hlídala kočku a zůstala v jeho paláci. Přála bych si říct, že jsem ho poslala někam. Ale práci jsem potřebovala víc, než jsem si byla ochotná připustit. Takže teď bydlím s nechutně pohledným spolubydlícím, kterého bych chtěla uškrtit a zároveň si ho osedlat. Ale není se čeho bát. Nemá „čas na vztahy“. Kdepak. Jen trucuje, mračí se a poroučí mi. Ovšem to bych nebyla já, kdyby se všechno nezkomplikovalo. Jsem těhotná. Možná se zeptáte, kdo je otec? Trochu vám napovím. To dítě se nejspíš narodí s roztomilými růžky a vidlemi.