Svazek edičně zpřístupňuje listiny vydávané v letech 1436 až
1620 pro některá česká a moravská vrchnostenská města, jejichž
vydavatelé se v nich snažili garantovat budoucí vývoj náboženských
poměrů v dané lokalitě. V případě nejstarších dokumentů z 15. a
počátku 16. století šlo většinou o listiny katolických vydavatelů
(včetně zeměpánů Zikmunda Lucemburského a Albrechta Habsburského),
kteří zaručovali svobodný výkon přijímání podobojí v lokalitách,
které se přiklonily k utrakvismu. Naopak v průběhu 16. století mezi
vydavateli zcela převládli utrakvističtí a později evangeličtí páni
i rytíři, kteří se ve svých vrchnostenských městech nebo městečkách
snažili zaručit budoucí výkon preferovaného vyznání. Od osmdesátých
let 16. století se objevují rovněž listiny katolických pánů, kteří
v zájmu záruky kontinuity katolictví předávali patronátní právo k
farním svatyním ve svých městech či na celých panstvích nositelům
protireformace (na Moravě olomouckému biskupu, v Čechách
představeným jezuitských řádových domů). Právě v době stupňujícího
se mezikonfesního napětí mezi léty 1580-1620 byly vydány dvě
třetiny studovaných listin, z čehož je patrné, že se je oba tábory
snažily využívat k upevnění svých pozic v obou korunních zemích.
Svazek edičně zpřístupňuje 75 listin v podobě in extenso,
doplněných záhlavním regestem a poznámkovým aparátem. Jeho součástí
je úvodní studie, jejíž první část představuje celý soubor
studovaných pramenů. Druhá část úvodního textu se je pokouší
zasadit do kontextu diplomatické produkce šlechty na sklonku
středověku a počátku novověku, věnuje se jejich dobovému uchovávání
i samotnému dochování editovaných textů v dnešní době (originály,
konfirmace, vidimusy, deskové vklady, neověřené opisy). Samozřejmou
součástí úvodního pojednání bude představení edičních zásad.
Součástí svazku jsou dále rejstříky (jmenný a místní) a seznam
pramenů a literatury.
Svazkem dostala řada Archiv český redesign - knihy navazují na
původní podobu řady, dostaly ale modernější kabátek, jsou vázány v
plátně ad.
CHTĚLA JSEM SI ZÍSKAT PRINCOVO SRDCE… A SKONČILA JSEM S KRÁLEM. V touze usednout na světlozemský trůn jsem oživila dávného okřídleného vládce - a považovala jsem ho za přítele, dokud mě neobelhal a neuvěznil. Lorcan sice tvrdí, že mě drží v zajetí v zájmu mého vlastního bezpečí, ale zároveň mě evidentně považuje za svůj majetek. Vypadá to, že z toho pět set let dlouhého spánku pěkně blouzní. Možná jsme sice spojeni tím zatraceným myšlenkovým poutem, ale i tak jsme každý pánem svého vlastního osudu - a já hodlám ten svůj vést daleko od Nebeského království a proroctví, jimiž to místo oplývá… a hlavně daleko on něj. Rychle ale zjistím, že se před tímto panovačným mužem nedá tak snadno utéct. A upřímně, ani už si nejsem jistá, jestli utíkat chci.