Svazek edičně zpřístupňuje listiny vydávané v letech 1436 až
1620 pro některá česká a moravská vrchnostenská města, jejichž
vydavatelé se v nich snažili garantovat budoucí vývoj náboženských
poměrů v dané lokalitě. V případě nejstarších dokumentů z 15. a
počátku 16. století šlo většinou o listiny katolických vydavatelů
(včetně zeměpánů Zikmunda Lucemburského a Albrechta Habsburského),
kteří zaručovali svobodný výkon přijímání podobojí v lokalitách,
které se přiklonily k utrakvismu. Naopak v průběhu 16. století mezi
vydavateli zcela převládli utrakvističtí a později evangeličtí páni
i rytíři, kteří se ve svých vrchnostenských městech nebo městečkách
snažili zaručit budoucí výkon preferovaného vyznání. Od osmdesátých
let 16. století se objevují rovněž listiny katolických pánů, kteří
v zájmu záruky kontinuity katolictví předávali patronátní právo k
farním svatyním ve svých městech či na celých panstvích nositelům
protireformace (na Moravě olomouckému biskupu, v Čechách
představeným jezuitských řádových domů). Právě v době stupňujícího
se mezikonfesního napětí mezi léty 1580-1620 byly vydány dvě
třetiny studovaných listin, z čehož je patrné, že se je oba tábory
snažily využívat k upevnění svých pozic v obou korunních zemích.
Svazek edičně zpřístupňuje 75 listin v podobě in extenso,
doplněných záhlavním regestem a poznámkovým aparátem. Jeho součástí
je úvodní studie, jejíž první část představuje celý soubor
studovaných pramenů. Druhá část úvodního textu se je pokouší
zasadit do kontextu diplomatické produkce šlechty na sklonku
středověku a počátku novověku, věnuje se jejich dobovému uchovávání
i samotnému dochování editovaných textů v dnešní době (originály,
konfirmace, vidimusy, deskové vklady, neověřené opisy). Samozřejmou
součástí úvodního pojednání bude představení edičních zásad.
Součástí svazku jsou dále rejstříky (jmenný a místní) a seznam
pramenů a literatury.
Svazkem dostala řada Archiv český redesign - knihy navazují na
původní podobu řady, dostaly ale modernější kabátek, jsou vázány v
plátně ad.
DVACKADOBRA
Ve světě Adriana Terranovy je zakázáno několik věcí.
Nesmíte ho zpochybňovat. Nesmíte ho vyzývat. Nesmíte ho oslovit
křestním jménem. A rozhodně mu nesmíte odporovat před všemi
zaměstnanci.
Tedy pokud nejste já.
Ráda bych řekla, že jsem se mu postavila a odešla bez úhony, ale to
bych lhala.
Nejdřív zařídil, aby mě vyhodili z práce, o kterou jsem si nemohla
dovolit přijít. Pak zajistil, že jediná pozice ve městě, jež jsem
mohla získat, bylo místo jeho osobní asistentky.
Svoji kancelář vede železnou pěstí a ledovým pohledem. Každý den v
jeho přítomnosti je zamračený a nevrlý. Každý okamžik je zkouška,
kdy čeká, že neuspěju, ale vždycky ho s radostí zklamu.
Říká se, že se mu nedá zavděčit. Že se nikdy neusmívá. No, před
výzvami neutíkám. Většinou jim jdu naopak v ústrety. Třeba když
jsem na služebních cestách tak vyděšená, že se během turbulencí
nechtíc dotknu jeho rozkroku. Nebo skončím napůl nahá v jeho
hotelovém pokoji. Ale jednu věc vím jistě. Bez ohledu na to,
kolikrát se musím dívat na jeho proklatě sexy zadek, mě to nezlomí.
A o nějakém ohýbání nemůže být ani řeč.