Německý spisovatel W. G. Sebald (1944-2001), přednesl v roce 1997 na univerzitě v Curychu v rámci tradičních přednášek z poetiky své analyticky hluboce propracované teze o překvapivě slabé odezvě v německé poválečné literatuře na zničující spojenecké bombardování německých měst během 2. světové války. Podle jeho slov, doložených historickým materiálem, se u mnoha autorů projevila naprostá neschopnost popsat to, co sami zažili, a uchovat to pro následující generace. Sebald se netajil názorem, že německá literatura zklamala tváří v tvář těmto hrůzám, z nichž povstala poválečná Spolková republika. Kniha je doplněna esejem o pochybném postoji po válce možná neprávem uznávaného spisovatele Alfreda Andersche za vlády nacistů a jeho oportunistickém obratu politického smýšlení po válce.
Vlasy ženy klečící u náhrobku vlají ve větru, oči upírá na zem, ústa má pootevřená v tiché modlitbě. Ale vosk, který jí kape ze studených modrých rtů, ukazuje, že už je příliš pozdě na to ji zachránit... br br Ve svůj první den po návratu k dentonské policii po těžkém traumatu pátrá detektiv Josie Quinnová po pohřešované ženě Krystal Duncanové, matce jednoho z pěti dětí, které zahynuly před dvěma lety při tragické nehodě školního autobusu. Jen o několik hodin později Josie najde Krystalino tělo vedle hrobu její dcery. br Krystal a další rodiče zemřelých dětí se scházeli v podpůrné skupině. Jakmile se Josie a její tým začnou jednotlivými truchlícími zabývat, zjistí, že každý z nich skrývá nějaké tajemství – ale čí tajemství stojí za vraždu? br Když je poblíž místa autobusové nehody nalezeno tělo další mladé matky, případ nabere děsivý spád. Členové podpůrné skupiny mizí jeden po druhém a Josie musí využít každou vteřinu, aby zachránila životy rodičů, kteří již vytrpěli dost…